Brouzdej.cz

Jak pošťáci (ne)dodržovali konec pracovní doby-2

Část druhá

Den poté, co vedoucí pošty prohlásil, že se musí dodržovat konec pracovní doby, se ti zaměstnanci, co přijeli na poštu před třetí hodinou, dozvěděli, že vedoucí sedí v hospůdce, která se nachází přes ulici naproti vchodu pošty. Byl tam z toho důvodu, aby šmíroval ty, kteří před třetí hodinou půjdou z práce. Tohle mnohé rozesmálo, ale byla to opravdu pravda. Vedoucí pošty seděl přímo u okna a přes záclonku pozorně sledoval všechny osoby, co vycházejí ven. Na stole kromě piva měl papírek s propiskou, aby si"útěkáře" zapsal.
Na poště mezitím opět dost zaměstnanců reptalo a nejvíce staří mazáci.
„To je zajímavý. Když tady pak nastanou dny a týdny, kdy chodíme z práce třeba tři hodiny po skončení pracovní doby, tak to nikdo nechce po nás dodržovat konec pracovní doby!" vyhrkla naštvaně jedna pošťačka.
„A pak jsme za měsíčním limitem s přesčasovejma hodinama a ty hodiny navíc nám nikdo nezaplatí!" pronesl rozčílený někdo jiný. Za okamžik se přidali i ostatní, zatímco směnová vedoucí seděla s protaženým obličejem v kanceláři.
„Tak von ten šašek sedí naproti a šmíruje, kdo půjde z nás dřív domu?" zeptal se s úsměvem jeden z těch, pro něhož platilo, že má všechno na háku.
„Tak to já mu ještě zamávám!" pronesl rozhodně a namířil si to chodbou ke dveřím.
„Budeš mít z toho průser!" vyhrkla za ním vedoucím.
„Žádný strachy!" zvolal on a odešel.
Zanedlouho vyšel s úsměvem před poštu, zapálil si cigaretu a chvíli mával rukou směrem k hospůdce. A pak se rozeběhl k nedaleké autobusové zastávce. A co pan vedoucí? Jak později pošťákům vyprávěl barman, tak se on zakuckal, zrudnul a cosi nepěkného pronesl na adresu toho, co na něj mával.
Mezitím naštvanost některých zaměstnanců dostoupala vrcholu.
„Já tady nebudu tvrdnout ještě hodinu!" vyhrkl jeden kolega.
„A já taky ne!" přidal se jiný pošťák.
Za okamžik už skupina zaměstnanců plánovala, jak se dostat nenápadně z poštovní budovy. A aby jejich předčasný odchod byl krytý, tak požádali některé kolegy, aby je při odchodu také odepsali. Zanedlouho se v areálu pošty konalo poštovní stopování vozidel. Já jsem se s několika pošťáky uchýlil do úložního prostoru dodávky, která záhy projela branou.
„Nemám zastavit, abyste svýmu vedoucímu zamávali?" zeptal se nás rozesmátě řidič, když jsme projížděli kolem hospůdky.
„To radši ne. To by taky nemusel rozdejchat," pronesl jeden z kolegů.
Jak už to však bývá, našel se nějaký bonzáček, který vedoucímu řekl, že někteří odešli z pošty před skončením pracovní doby. A tak jsme následující den ráno všichni skončili na koberečku a vedoucí měl k nám ostrý proslov. Je vám určitě jasné, že někteří jedinci, co si s ním tykali a neměli k němu respekt, se mu smáli do obličeje. Poštovní komedie pokračovala i v následujících dnech a o tom zase příště.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI

| insolitus