Brouzdej.cz

Cesta domů-8

Část osmá závěrečná

Tma se už začala rozprostírat nad krajinou, kterou supěl zpožděný a stále ještě přeplněný vlak. Brzo však měl dojet na předměstí města, kde začalo hodně umačkaných, naštvaných a unavených lidí vystupovat. A náhle se začaly vagony vyprazdňovat, což bylo skoro scifi. Reálnou skutečností však bylo, že ve vlaku nebývalou aktivitu začal projevovat průvodčí. A to bylo to, čeho se otec obával.
„A jestli teď přijde průvodčí, tak dostaneš pokutu," zkonstatovala máti. Otec se zachmuřil a zadíval se pátravým pohledem přes celý vagón.
„Ten už nepřijde," mínil otec, ale bylo na něm vidět, jak je nervózní.
„To já taky jednou jel na černo vlakem a schovával jsem se v místnosti, kde byl záchod," ozval se děda.
„To se máš teda čím chlubit," řekla mu babička.
„To dělalo víc lidí. A když jsem tenkrát byl ve Francii za prací, tak jsem s jedním kamarádem nastoupil do špatnýho vlaku a von nás vodvezl až ke španělským hranicím a tam nás honili policajti."
„Hele, přestaň povídat ty svý šílený zážitky a chystej se. Za chvíli budeme vystupovat!" pronesla babička.
„Ještě je čas. Beztak bude vystupovat spousta lidí. Nemá smysl se teď tlačit ke dveřím," mínil s klidem děda.
„Ale třeba se ozve, že vlak má zpožděný a nebude zastavovat," pronesl s úsměvem otec, ale vzápětí mu ztuhl výraz v obličeji, když spatřil na konci vagónu průvodčího.
„Já si musím akutně vodskočit!" vyhrkl a záhy se rychlým krokem vzdálil na opačnou stranu vagónu. Průvodčí zanedlouho došel k nám a procvaknul všem jízdenky. Otce jsme pak spatřili za několik minut, jak nakukuje opatrně do vagonu, načež se vrátil do kupé.
„Já ti říkala, že přijde," řekla mu máti.
„Iniciativní pitomec. Za tak narvanej vlak by dráhy měly vracet peníze cestujícím," pronesl otec.
„Záchody ve vlaku jsou důležitý. Jednou se mi stalo, že se dveře vod záchodu zasekly a..."
„Přestaň už krafat a popadni ty tašky! Vystupujeme!" přerušila rázně dědu babička. Za okamžik byla ulička plná lidí, kteří se drali ke dveřím vagonu. V umělém osvětlení nádraží byl k vidění dav lidí, který se hnal k východu, za kterým se nacházela stanice tramvají. Dokázal jsem si živě představit, jak vozy tramvají budou přeplněné.
„To byla teda cesta," zkonstatovala máti, když se vlak rozjel a směřoval na konečnou stanici.
„Hlavně, že jsme dojeli. Taky se mi stalo, že vlak vynechal úplně. Pak jsem musel utíkat na poslední noční autobus," řekl otec a přitom vytřeštil oči, když uviděl vagónem jít průvodčího. A otce nenapadlo nic jiného, než si dát rozevřené zmuchlané noviny před obličej, což bylo velmi nápadné. A jelikož byl průvodčí opravdu iniciativní, tak ho oslovil. Otec si neúspěšně hrál na nedoslýchavého, a jelikož v té době ještě kupóny MHD neplatily na drahách po městě, tak to otec nemohl uhrát na to, že nastoupil někde na okraji města. A tak vyfasoval pokutu a tvářil se jako deset čertů. Takovýhle výraz mu vydržel po zbytek cesty domů, přičemž nepromluvil jediné slovo. A tak skončila naše cesta z chaty domů, která byla opravdu nezapomenutelná.
KONEC

| insolitus