Brouzdej.cz

Když se zazvoní na adresáty-2

Tohle se poště stává jednou za rok o)))

Zazvonil jsem na zvonek a z mluvítka se ozval nepříjemný ženský hlas.
„Kdo je tam dole?"
„Dobrý den, tady pošta. Mám pro vás pilný balíček," řekl jsem.
„Balíček?"
„Jste pani Fialková, že."
„To jsem. Ale já žádnej balíček nečekám!"
„Někdo vám ale něco posílá."
„Pojďte nahoru do druhýho patra!"
A tak jsem vzápětí vyběhl dvě schodiště a ocitnul jsem se před užasle se tvářící ženou.
„Co mi to nesete za balík? To je nějakej vomyl!" vyhrkla.
„Se podívejte, tady jste uvedená v adrese," řekl jsem.
„Co je to za blbost!?" pronesla ostře.
„Jaká blbost? Adresátem jste vy."
„To je ale vomyl!" vyjekla naštvaně a já jsem se nechápavě zadíval na zásilku. Na ní vypadalo vše v pořádku, protože odesílatelem byl jakýsi pán ze zcela jiného města a adresátem byla ona žena. V prvním okamžiku mne napadlo, že jsem vlezl do špatného vchodu či jsem zazvonil na někoho, kdo má stejné nebo podobné jméno. Tudíž jsem se začal tvářit připitoměle a zároveň i nechápavě.
„Já nějak nechápu, jak došlo k vomylu," vysoukal jsem ze sebe.
„Já tenhle balík včera posílala!" rozkřikla se žena, přičemž mi její slova prošla opakovaně ušima. Zároveň jsem zamžikal očima a obličej se mi protáhl úžasem.
„Vy jste tenhle balíček posílala včera tomu pánovi, co je uvedený jako vodesilatel?" zněla moje otázka. A zároveň mi začalo pomaličku docházet, že je jakýsi poštovní malér na spadnutí.
„Ano!" pronesla ostře a já jsem přitom cítil, že mne probijí pohledem.
„Aha. Tak to došlo k nějakému vomylu. To je špatně napsaný," zkonstatoval jsem.
„To je teda strašný!" vyjekla ostře.
„Ano, to tedy je. Ale to jste asi psala vy."
„Ten balík měl bejt už dneska u toho pána! Nikdo mi nic u přepážky neřekl, že je to blbě napsaný!" rozkřikla se a začala nebezpečně připomínat papiňák před výbuchem.
„Tak toho si teda na poště nevšimli, že jste to špatně napsala," mínil jsem.
„No jak si to představujete!? To je strašný!" vyhrkla a já jsem zvažoval, že se pozvolna vzdálím z jejího dosahu, kdyby jí náhodou tzv. bouchly saze.
„Já se vám vomlouvám, ale na tom balíku jste uvedená jako adresátka vy. Já jsem nemohl vědět, že je adresát zaměněnej za vodesilatele."
„Já si budu stěžovat! Jste neschopný! Vokamžitě ho doručte tam, kam jsem ho poslala!" křičela z plných plic.
„Já ho vodvezu zpátky na poštu a bude poslaný na správnou adresu," soukal jsem ze sebe, zatímco ona se tvářila jako Bůh pomsty. A když jsem za chvíli běžel po schodech, tak k mému sluchu doléhaly její neutichající nadávky.

| insolitus