Brouzdej.cz

Výlet do Posázaví-3

Část třetí závěrečná

Když jsme s Erikem dojeli k místu, kde se od silnice oddělovala prašná cesta, co vede mezi chaty, tak jsme si všimli na asfaltu delší černé čmouhy. Pak se naše pozornost upřela do hustého porostu, co se nacházel u plotu. Z něho byly slyšet nadávky, které se mísily s praskáním. Oba jsme začali tušit, že v houštinách bude Martin. A skutečně. Za okamžik se v porostu objevila nadávající postava našeho kamaráda, která svírala v rukách řídítka od kola.
„Ježišmarja, kam si to zase vjel!" vyhrkl jsem zkoprněle.
„Do hajz…! Vono mi to kolo pořád blbě brzdí," vysoukal ze sebe Martin a zmateně hleděl na řídítka.
„Kde máš kolo?" zeptal se Erik.
„Já ho musím najít. Do prde...! Tady je kopřiv!" pronesl a za sprostých nadávek se začal prodírat houštinami. A tak po nějakou dobu byl slyšet šramot, který byl doprovázen nadávkami. A když se konečně Martin zase z porostu vynořil, tak v ústech měl narvané jablko. Další dvě měl v pravé ruce a v levé držel kolo, které vypadalo, jako když se po něm proběhne stádo krav.
„Voni tam byly blízko plotu letní jabka. Jsou dobrý!" pronesl s úsměvem.
„Ještě štěstí, že tě nikdo neviděl!" mínil jsem.
Když opět Martin dával kolo dohromady, tak mne napadlo, že ono je svým způsobem nezničitelné. Zanedlouho jsme se rozjeli po cestě k Sázavě a Martin jako tradičně jel velkou rychlostí před námi. Očekávali jsme, že ho za nějaký čas uvidíme plavat v řece i s kolem, ale to se kupodivu nestalo. Za to byl k vidění, jak jede s kolem potokem, v němž se po několika desítkách metrů rozplácnul.
Jízda podél Sázavy příjemně ubíhala a snažili jsme se vnímat hezkou krajinu a nevšímat si našeho kamaráda, který dělal na kole"psí kusy." Jeho dalším úletem bylo rozhodnutí podívat se po houbách, a tak nějaký čas jezdil s kolem mezi stromy a byl z něho kolo houbař. Samozřejmě, že žádné houby nenašel a na stezku podél řeky se vrátil s hlavou obalenou pavučinami. Poté objevil u cesty studánku s cedulkou PITNÁ VODA a nenapadlo ho nic lepšího, než hlavu do otvoru studánky narvat. A my jsme měli obavu, že voda nějaký čas nebude pitná.
Po zbytek výletu Martin už jen padal a odpadlé části kola na něho nasazoval. Vše pak korunoval vytržením dvou drátu z předního kola, jelikož se mu zdály moc uvolněné. Dva kolem náhodně procházející turisti na něho jen zkoprněle hleděli, ale on si z nich nic nedělal. A když jsme se vrátili na chatovou osadu, tak jsme si s Erikem zhluboka oddechli, že kolový výlet s Martinem máme zdárně za sebou. On však hned prohlásil, že si příště uděláme zase někam výlet na kolech a nás děsila představa dalšího výletu s ním.
KONEC

| insolitus