Brouzdej.cz

Po povodni

Také si vzpomínáte, jak to vypadalo po povodních u řek?

Že se opravdu chatařskou oblastí žene velká voda, dokazovala ta skutečnost, že při nejvyšší výšce hladiny z mnohých chat nad hladinu vyčuhovaly jen vršky střech nebo komíny. Někteří chataři po opadnutí vody, při jízdě do chatových osad zjistili, že jim chaty"přišly" naproti a jiní je zase šli hledat po proudu řeky.
Když jsme přijížděli do oblasti kolem řeky, na jejíchž březích bylo mnoho chat a chatiček, tak se nám naskytl neuvěřitelný pohled. Všude se válelo velké množství naplavených věcí, předmětů a bahna. Mnohé chaty vypadaly jako po zásahu granátem a některé prostě zmizely. Rodiče mé přítelkyně pátravým pohledem hleděli na to, co provedla velká voda chatám sousedům. Tu a tam jsem měl pocit, že jsou škodolibý a já jsem byl zvědavý, jak se budou tvářit, až dorazíme na místo, kde měla stát jejich malá dřevěná chata. K onomu místu jsme však museli dojít pěšky.
Při chůzi lesním porostem mi bylo hned jasné, že se musí připravit na tu nejhorší variantu. Les připomínal obrovskou skládku, za níž však nemohli lidé, ale povodeň. Když jsme přišli ke břehu, tak se nám naskytl pohled, který ostře kontrastoval s pohledem, co se nám naskýtal před povodní. Dvě menší chatky se nacházely zaražené v sobě a vypadaly jako dvojchata. Na jednom volném prostranství, kde ještě před několika dny stála chata, bylo jen obrovské křeslo. V něm seděl majitel uplavané chaty a suše prohlásil, že tohle mu jediné z ní zbylo. A pak přišel okamžik pravdy. Už zdálky bylo vidět, že na místě jejich chatky je nějak podezřele prázdno. A opravdu bylo. Za okamžik jsme nevěřícně hleděli na betónové základy, elektrickou sekačku a nakloněnou kaďibudku.
„Aspoň, že nám zůstal záchod," prohlásila ironicky přítelkyně, čímž však naštvala rodiče.
„A ta sekačka se po vysušení snad dá ještě použít," pronesla vzápětí, čímž velmi opětovně rozčílila svého otce. Po nějaké době jsme se shodli, že o něco dále na břehu ve změti porostu a naplavenin je jejich chata.
„Tak to nám neuplavala daleko. To by nám jí mohl jeřáb vyzvednout a dát zpátky na ty základy," ozvala se opět moje přítelkyně a já jsem doufal, že to myslela s obrovskou ironií. Rodiče opět tahle její hláška"nadzvedla" a jejich nálada se blížila k bodu mrazu.
A protože o dva kilometry dále byla chata, která patřila dědovi a babičce přítelkyně, tak jsme vyrazili tím směrem. I tahle část chatové osady byla těžce zasažena povodní. Zděná chata prarodičů sice stála, ale v jejím vnitřku a na její zahradě byl totální binec.
„Tak vidíš, dědo. Máš už dvě kůlny, a tak se ti do nich všechno vejde," prohlásila přítelkyně při pohledu na velkou kůlnu, co na zahradu odněkud připlavala. Její rodiče ovšem pro její humor v tuhle chvíli neměli moc pochopení.
Brzo pro nás nastalo pracné vynášení věcí z vnitřku chaty. Sledoval jsem, jak děda přítelkyně hořekuje nad zničeným vnitřkem chaty, zatímco babička chodila smutně po zahradě kolem poničených záhonků a stromků. Při vytahováni velké lednice, opětovně přítelkyně neudržela jazyk za zuby a pronesla:
„Aspoň si koupíte novou lednici. Stejně se vám tahle nelíbila." Malér byl v tom, že onu lednici jim dali před lety její rodiče. A ti okamžitě vytřeštili oči. Nejtěžší bylo dostat z chaty ven madrace. Ty byly totálně nasáklé vodou a vážily desítky kilogramů. Při jejich tahání jsem si připadal jako na galejích. Vyklízením chaty jsme strávili celý zbytek dne a bylo nám jasné, že je tady tolik práce, na které je potřeba ještě ohromné množství času. Za soumraku jsme odjížděli velmi unavení jako desítky dalších chatařů ze zpustošené chatové osady. A přítelkyně na závěr opět zaperlila, když při jízdě rodičům řekla: „To teď budete jezdit autem jenom na nákupy, že."

| insolitus