Brouzdej.cz

Z mých jízd na kole-2

A jsou tu další vzpomínky na mé jízdy na kole o)))

To jsem si to takhle jednoho krásného dne šlapal s kamarádem krajinou a v jedné vesničce jsme dostali nápad, že bychom mohli vyzkoušet jistý energetický nápoj. Reklama na něho zněla v tom slova smyslu, že on dodává křídla, čemuž jsme se smáli a vtipkovali jsme, že i s koly poletíme. Smích nás však přešel poté, co jsme vypili obsah plechovek. K našemu úžasu se nám v těle začaly honit vnitřnosti. Pak se mě i mého kamaráda zmocnil pocit nafouknutosti. A tak jsme se zanedlouho na kolech téměř vznášeli, za našimi zadnicemi se dost často vytvářelo zamořené území a zároveň jsme nechtěně krkali. Byla to opravdu pozoruhodná jízda, jakou jsme ještě nezažili.
Jindy jsem zase dostal nápad, že bych mohl vyzkoušet sjíždění schodů, jak jsem to viděl v televizi. Je vám určitě jasné, že tenhle můj pitomý nápad musel skončit špatně. Už na druhém schodě jsem ztratil rovnováhu, načež následoval pád. Nespadl jsem však na schody, ale nějakým řízením osudu se mi podařilo se ocitnout na zábradlí. Po něm jsem s vytřeštěnýma očima sjel až nakonec schodiště a následně se rozplácnul na zemi. A už žádné další pokusy sjíždět kolem schody jsem nepodniknul.
Za jednoho prosluněného a teplého letního dne jsem vyrazil na cyklistickou stezku, co vedla podél říčky, přes niž na několika místech vedlo přemostění. A jelikož jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je jet vodou, tak jsem se na jednom místě rozjel velkou rychlostí k říčce. Moje představa, že v onom místě je mělko, byla velmi mylná. Voda se prudce roztřískla všemi směry a já jsem za okamžik zjistil, že mám vodu nad kolena. Vzápětí následoval pád, po němž jsem se ocitl v sedící poloze. A záhy se několika kolem projíždějícím cyklistům naskytl pohled na hladinu, nad níž vyčuhovala hlava v cyklistické helmě, co měla v obličeji zkoprnělý výraz.
Jak je důležité mít na hlavě helmu, jsem se přesvědčil jednoho dne, když jsem jel velkou rychlostí lesem. Už ani nevím, co bylo příčinou mého pádu z kola. Ale pamatuji si, že jsem udělal salto kombinované kotrmelcem, při němž se helma na hlavě tvrdě dotkla země. Poté jsem seděl s defilujícími hvězdičkami kolem své hlavy, a když se mi vše srovnalo v hlavě, tak se mi naskytl pohled na jakousi starší ženu s košíkem hub.
„Jste v pořádku!?" zeptala se mě vyděšeně.
„Ano. A rostou?" vydralo se mi z úst a ona na mne zůstala koukat s otevřenými ústy.
A na závěr jedna historka, která se odehrála u řeky. Podél ní jsem si to vesele šlapal a rozhlížel se po okolí. Mému zraku neunikl parník, jenž pozvolna směřoval k přístavnímu molu, co se nacházelo nedaleko. A já jsem se rozhodl, že si pořídím pár snímků, jak on připlouvá k molu. Co pak následovalo, se dá přirovnat k rychlé jízdě z kopce k molu. Během ní mi neunikla ta skutečnost, že mi poněkud nefungují brzdy, přičemž jsem se rychle blížil k molu. Asi za to mohl šok, jelikož jsem za okamžik vjel s kolem na molo a na něm se rozplácnul. To se stalo v tu chvíli, kdy k němu připlouval parník a všichni na něm na mne užasle hleděli. A já si v tu chvíli uvědomil, že jsem málem vstoupil do dějin coby cyklista, co se srazil s parníkem.

| insolitus