Brouzdej.cz

Chatařské vzpomínky-3

Do třetice chatařské vzpomínání na 80. léta 20. století.

Za léta ježdění na chatu jsem zjistil, že voda hodně ovlivňuje život chatařů. Otec díky své keřostromové posedlosti potřeboval velké množství vody na zalévání. A tak kolem chaty byl nezvykle velký počet sudů, které otec viděl nejradši plné. Tudíž zalévání všeho, co otec v zahradě i mimo ní vysázel, se v průběhu let změnilo v zalévací maratón. Během něho celá rodina běhala s konvicemi vody od stromečku ke stromečku, od keříčku ke keříčku a otec vše dirigoval. Bylo by zajímavé, kdyby tyhle večerní zalévací akce někdo nafilmoval, protože promítat je pak zrychleně, tak by to byla celkem zdařilá groteska.
Jakmile v horkém létě delší čas nezapršelo, tak otec začal být velmi nervózní a dalo by se říct, že se proměnil v přivolávače deště. Jeho nervozita stoupala s ubývající vodou v sudech, přičemž doslova visel na předpovědích počasí. A když déšť stále nepřicházel, tak jeho nálada se dostávala na bod mrazu. Pak proklínal počasí a byl dost nazloben, když pršelo někde jinde. Otcovi však neunikla ta skutečnost, že některé zahrádky i přes trvající horké dny nevykazují usýchání. A tak se dal do pátrání, co je příčinou toho, že někteří chataři večer co večer neustále zalévají.
Výsledek jeho pátrání jsem se dozvěděl jedné noci. Otec se podezřele pohyboval po zahradě s několika metrovou hadicí. Tu k mému překvapení táhnul plíživými pohyby ze zahrady k vodovodu, z něhož všichni čerpali pitnou vodu. Záhy mi došlo, že hodlá tímhle způsobem naplnit sudy, aby mohl po večerech zalévat. A protože tohle pokoutné čerpání pitné vody provádělo povícero chatařů, tak u vodovodu bývalo po celou noc dost živo. A tak o některých nocích u vodovodu stála fronta chatařů, která připomínala fronty, co se tvořily u obchodů na nedostatkové zboží. A když po čase přišel pořádný liják, tak otec skákal radostí, tak vysoko, až to v jednu chvíli vypadalo, že přeskočí všechny stromy na zahradě. Jenže úsměv mu na tváři zmizel, když nám do chaty počalo zatékat. A tak jednou pro nás nastala noc kbelíků a lavorů. A náhle bylo všude tolik vody, což mělo za následek otcovi nadávky na vodu.
Jedno léto však panovalo takové sucho, že přestala téct na chatařskou osadu i pitná voda. A tak každý den v určitou dobu jezdila po osadě cisterna, jenž svůj příjezd oznamovala troubením. Co pak pokaždé nastalo, se dá přirovnat k boji o vodu. Sběh chatařů a starousedlíků se vším možným, do čeho se dala dát voda, se někdy proměnil v opravdovou bitku všech proti všem. A já jsem tehdy pochopil, jak je voda důležitá a nenahraditelná.

| insolitus