Brouzdej.cz

Když poštákům dojde benzín

Tak může nastat rozruch o)))

To jsme se jednou vraceli z doručování a Jarda za volantem jen tak prohlásil, že by bylo záhodno poštovní dodávku natankovat. A tak jsme vjeli do ulice, která vedla k čerpací stanici. Že je do kopce nás vůbec nevzrušovalo, ale jen do té chvíle, než se dodávka vprostřed oné ulice zastavila.
„Asi už je v tý nádrži benzín na dně," zkonstatoval suše Jarda.
„Co budeme dělat?" zeptal jsem se zcela připitoměle.
„Tlačit," zkonstatoval kolega, a tak jsme oba rychle vystoupili.
Už jste, někdy zkoušeli tlačit velkou dodávku do kopce? Já s kolegou jsem se o tohle snažil. A byl na nás asi velmi zajímavý pohled, protože kolemjdoucí na chodnících na nás užasle hleděli a kupodivu nám nikdo nepomohl. Velmi brzo se za námi vytvořila kolona troubících vozidel, ve kterých se dost nahlas rozčilovali řidiči. Oba jsme současně zjistili, že přes veškerou snahu stojí poštovní dodávka na jednom místě a nehne se dopředu ani o centimetru. Za to měla snahu jet z kopce dolů. Když už jsme jí skoro tlačili i vyplazenými jazyky, tak Jarda naskočil do kabiny a stočil dodávku ke kraji ulice. Pak jsme naprosto vyčerpaní seděli na obrubníku chodníku a koukali jsme naštvaně na poštovní vůz. Škoda, že nás nikdo nevyfotografoval, protože by to byla hodně zajímavý snímek.
Po vzrušené debatě, při níž jsme se neúspěšně snažili na projíždějících řidičích vyžebrat benzín, se Jarda rozhodl dojít pěšky k čerpací stanici. Zanedlouho se vrátil s konví v ruce, v níž nebyla voda, ale benzín. A ten nám stačil, abychom dojeli natankovat.
Jeden můj kolega si to takhle jednou kalil velkou rychlostí ulicemi města a ke svému překvapení náhle zjistil, že velká rychlost se náhle mění v setrvačnost. To se stalo v kopci na tramvajových kolejích pod mostem. Poštovní dodávka náhle začala jet pozpátku a on s protaženým obličejem hleděl do zpětného zrcátka, ve kterém spatřil předek tramvaje. Její řidič okamžitě začal cinkat a zuřivě gestikulovat. On stáhl okénko, vyklonil se, začal mávat rukou, přičemž nahlas pronesl: „Tak mě vobjeď!"
Je vám asi jasné, že tramvaják vyskočil jako na pérku a vzápětí se pod mostem ozývaly výkřiky. Po vzrušené debatě, během níž se před mostem vytvořila kolona troubících aut, byla poštovní dodávka odtlačena cestujícími z tramvaje do strany. Tady setrvala až do té chvíle, než přijel někdo z pošty s kanystrem benzínu.
Tenhle most však zažil ještě jiný poštovní vůz, jemuž došel benzín. Jel jsem opět s Jardou, když jemu zazvonil mobilní telefon, v němž se ozval hlas Mirka. Ten mu oznámil, že zůstal stát, jelikož mu záhadně došel benzín. Nebyli jsme daleko, a tak jsme se nejkratší cestou rozjeli za naším kolegou. Když jsme přijížděli k mostu, tak nám začala být podezřelá kolona pomalu popojíždějících vozidel. Já jsem jen tak zavtipkoval, že je to kvůli Mirečkovi-a ona skutečně byla. Poštovní dodávka stála před mostem vedle tramvajových kolejí a automobily přijíždějící ze dvou směrů jí objížděli. K našemu překvapení v dodávce náš kolega tloukl poštovní špačky, a tak jsme ho museli vzbudit. Následný odtah na laně byl dost vzrušující. Poprvé lano prasklo, když dodávky jely do kopce a nám neunikla ta skutečnost, že dodávka s Mirkem se vzdaluje dolu z kopce. Poněkud překvapený Mirek se vzpamatoval až po chvíli a dodávku zabrzdil. Napodruhé lano nevydrželo, když jsme jeli pro změnu z kopce. Tuhle skutečnost jsme zjistili až v tu chvíli, kdy za naší dodávkou na laně o povrch silnice dřel hlasitě kus nárazníku z dodávky Mirka. Ta se nacházela v dálce na začátku svažující se ulice a dojela nás po chvíli se zívajícím a zkoprněle hledícím kolegou. A já jsem měl pocit, že Mirek teprve před chvíli zjistil, co se vlastně stalo.

| insolitus