Brouzdej.cz

Rána na poště-2

A zase něco o několika poštovních ránech o)))

Vzpomínám si, jak jeden kolega zaslechl v jedné zásilce jakýsi zvláštní zvuk. Okamžitě zpanikařil a začal z plna hrdla křičet, že v onom balíčku je bomba. Nejblíže se nacházející pošťáci protáhli obličeje a bylo zajímavé sledovat, jak někteří mizeli z haly jako ta pára nad hrncem. Jiní zase počali vtipkovat na téma výbuchu, který by nebyl na škodu. Onen kolega však v tu chvíli neměl na legrácky žádnou náladu a doslova utekl od pásu, kde se nacházely zásilky. Některým pošťákům náhle zmrzl na tváři úsměv a počali se vzdalovat. Mezitím už vyděšený pošťák doběhl do kanceláře, kde ze sebe vychrlil podezření na bombu. A tak se zakrátko halou opatrnou chůzí přibližovalo procesí v čele s vyděšeným vedoucím. A jak už to bývá, tak se našli radílkové, kteří z bezpečné vzdálenosti říkali, jak se má postupovat. Nakonec se zjistilo, že zásilka obsahuje fén na baterky, který se sám od sebe zapnul.
Ono vůbec po ránech bývávalo někdy dost veselo. To jednou nějakým přičiněním ulétl z klece ptáček, možná to byl jarabáček, který začal poletovat křížem krážem halou. Na ní samozřejmě propuklo díky němu velké pozdvižení. Do následné honby za ním se po nějaké době zapojili skoro všichni přítomní. A hala v tu chvíli skýtala prazvláštní pohled. Modře oděné postavy běhaly sem a tam s poštovními pytli za zelenožlutým opeřencem. Honbu za okřídleným obsahem zásilky pojali všichni přítomní jako dobré zpestření pracovní doby. Když však některé ptáček klovnul do rukou, tak ony dotyčné legrace rychle přešla. Lov pošťáků byl nakonec úspěšný a vedoucím spadly ze srdce kameny, protože kdyby onen opeřenec ulétl ven, tak by to byl pěkný malér.
Jindy zase někteří pošťáci projevili zájem o přepravované zásilky, kterými byla kola. A tak se záhy halou proháněli na kolech modře odění cyklisté. Někteří dokonce zkoušeli mezi sebou závodit jízdou na dvacet metrů halou. Vedoucí se nestačili divit, když jim přímo do kanceláře vjel na kole jeden zaměstnanec. A když se ho zeptali, jestli je to jeho kolo, tak jim s klidem při vyjíždění z místnosti odpověděl, že není a teprve jej pojede doručit adresátovi.
Předmětem zájmů se také jednoho rána stal míč na fotbal. Je vám určitě jasné, co vzápětí následovalo. Část haly se proměnila v pomyslné hřiště, kde každý hrál proti každému, a brankou byly otevřené dveře do klece. Netrvalo to dlouho a mezi pošťácké fotbalisty vběhl naštvaný vedoucí, jenž se na všechny přítomné rozkřičel. Nadával však jen do té chvíli, než byl vyzván, aby si také zakopal. A tak za okamžik i on kopal do míče, přičemž měl tendenci předvádět nějaké ty parádičky. Když mu však míč jeho vlastní vinou dopadl tvrdě na obličej, tak zakoulel očima a s červeným obtiskem ve tváři odkráčel pryč.
Na jisté poště, po ránech bylo veselo i při jiných příležitostech. A o tom zase třeba někdy jindy.

| insolitus