Brouzdej.cz

Chatařské vzpomínky

Tak jsem si zavzpomínal na 80. léta 20. století, kdy jsem pravidelně jezdil s rodiči na chatu.

Po dlouhá léta pro nás platilo, že ježděním na chatu se vracíme do dob dávno minulých. V našich dvou chatkách totiž nebyl zavedený proud ani voda. A tak se mi do paměti nesmazatelně vryly vzpomínky na večery u mihotavého světla petrolejek a puštěného radia na baterky. Zatímco lidé v chatách v širokém okolí měli petrolejky se svíčkami na ozdobu, a když tak jen záloze pro případ náhlého vypnutí proudu, tak pro nás se tyhle věci staly nepostradatelnými. Matka vždy s blížícím se večerem začala otce popohánět, aby zavčas zapálil petrolejku. A často se stávalo, že otec ke svému překvapení zjistil, že v petrolejové lampě není dostatek petroleje. To mělo za následek, že s baterkou v ruce začal hrabošit ve sklepě. A když po čase bylo slyšet jeho tlumené nadávky, tak to znamenalo, že nemůže petrolej nalézt. Máti to okamžitě neopomněla okomentovat, čímž"přilila oleje do ohně." A tak po krátké výměně názorů oba dva s rozsvícenými baterkami zoufale hledali petrolej. Občas se stalo, že jej nenašli, což znamenalo, že se v chatě schylovalo k nefalšované několikahodinové černé hodince. A pak na řadu přišly svíčky. Ale stávalo se, že jsme náhle nemohli najít žádnou krabičku sirek. To se pak v chatě rozběhla akce: Sirky hledá celá rodina.
Vzpomínám si, jak při jedné takovéhle hledací akci nám postupně přestaly svítit všechny baterky. Dokážete si určitě představit, co se pak v malých místnostech dělo. Občasná rána znamenala, že někdo do něčeho narazil, přičemž se chatou počaly ozývat nadávky. Na tomhle mne fascinovalo, jak shoda okolností dokáže v několika málo minutách zcela zničit pohodový večer.
Naší záchrannou byl děda s babičkou v sousední chatě. Jenže pokud i oni za vzrušené debaty chodili s baterkami po chatě, tak se dalo tušit, že i oni řešili nějaký problém se svojí petrolejovou lampou. V takovém případě vnitřky obou chat připomínaly reality show, která by se dala nazvat:Kdo rozsvítí petrolejku.
Ono i při rozsvěcování petrolejové lampy bylo někdy dost rušno. Moc dobře si vzpomínám, jak otec zastřihával knot, což se mnohdy dělo za svitu baterky. Přitom se třeba střihnul do prstu, a zatímco on vzal útokem lékárničku, tak se o totéž snažila máti. Pak přišla na řadu další disciplína v podobě zapálení knotu a nasazení skleněného cylindru. Stávalo se, že při snaze, aby plamínek nezhasnul-vzplály emoce. A to z toho důvodu, že on opakovaně zhasnul. Velmi důležitou věcí byl cylindr se stínítkem. To, že je snadno rozbitný, jsem se několikrát přesvědčil. Jednoho večera během několika minut otec nechtěně rozbil na petrolejce hned dva cylindry. A pro nás pak nastal večer při svíčkách, který nás atmosférou vrátil hluboko do minulosti. Takové večery na chatě při petrolejce a svíčkách měly svou atmosféru a rád na ně vzpomínám. Veselo u nás bylo samozřejmě i ve dne, ale o tom zase někdy jindy.

| insolitus