Brouzdej.cz

Poštovní historky-6

A opět něco úsměvného o)))

To vám na jisté poště byl jeden dispečer, který byl vášnivým dýmkařem. Takový vstup do uzavřené místnosti, kde on intenzivně"dýmkařil", se dal přirovnat ke vstoupení do tabákového doupěte. Občas to přehnal, a tak se stávalo, že se částí pošty nesla pronikavá vůně tabáku. Ta mnohé zákazníky nepříjemně překvapila, což mělo za následek stížnosti. A vedoucí opakovaně dispečerovi spílali, aby přestal poštu zavoňovat.
Tenhle dispečer měl i další oblíbenou činnost, rád se dlouho koupal ve vaně, co se nacházela na poště. Svým opakovaným dlouhodobým rácháním byl proslulý a jednoho dne se našel vtipálek. Když se on začal koupat, tak mu v umývárně zhasl. Brzo bylo slyšet spoustu nadávek a za čas se na poště proslýchalo, že byla k vidění vrávorající namydlená a nadávající postava. I v další historce hrál tento dispečer podstatnou roli. Jednomu pošťákovi jednoho rána nešla nastartovat poštovní dodávka. A tak po příčině začal intenzivně pátrat i on. Marně dispečer otáčel klíčkem ve startéru, načež počal zkoumat motor, aby po nějaké době došel k závěru, že příčina bude v baterce. Tudíž nastalo startování přes kabely, které však k ničemu nevedlo. Poté dispečer chodil bezradně kolem dodávky a teprve po delší době si všiml, že se dodávku snaží nastartovat klíčkem, který nato není uzpůsobený.
To jsem jednou takhle nesl s kolegou několik zásilek do jisté firmy, která sídlila v domě, v němž se nacházel mluvící výtah.
„Hele, nelekni se. Ten výtah bude mluvit," řekl jsem mu.
„Cože? To si děláš srandu, ne," pronesl on užasle.
„Tak poslouchej!" sdělil jsem mu a zmáčknul jsem tlačítko výtahu. Kabina výtahu zanedlouho přijela, přičemž se z ní ozývalo.
„Výtah je v přízemí."
„Dveře se otevírají."
Kolega zíral s otevřenými ústy a měl jsem pocit, že je tak trochu v šoku.
„To von bude ještě kecat dál," řekl jsem mu při stisknutí tlačítka.
„V takovým výtahu jsem ještě nikdy nejel!" vysoukal ze sebe. A pak se výtah opět rozpovídal.
„Dveře se zavírají."
„Výtah jede nahoru."
„Výtah je ve třetím patře."
„Dveře se otevírají."
Kolega stále nevěřil svým uším a sotva jsme donesli zásilky do oné firmy, tak na přítomné vychrlil otázku, cože to mají za ukecaný výtah. Z výtahu byl v šoku, jelikož s ním pak schválně ještě několik minut jezdil nahoru a dolu a zřejmě se nemohl nabažit toho jeho mluvení. Tehdy jsem si uvědomil, že některým stačí ke štěstí opravdu málo.

| insolitus