Brouzdej.cz

O jednom výletu

Už jste někdy podnikli pěšky výlet po železniční trati? Jednoho takového výletu jsem se zúčastnil o)) Rozhodně nedoporučuji něco takového podnikat!!

Když jsem se dozvěděl, že několik mých kamarádů chce podniknout výlet, jehož se chce zúčastnit i Martin, tak mi bylo hned jasné, že bude o rozruch postaráno.
A tak jsme vyrazili směrem k železniční zastávce. Šli jsme pomalu a Martin opakovaně bral útokem stromy, na kterých bylo ovoce bez ohledu, jestli se nacházely před plotem a nebo za plotem. A my jsme začali mít tušení, že vlak nestihneme. Naše předtucha se naplnila, když vlak vjel do zastávky a my jsme teprve kráčeli k řece, na jejímž druhém břehu vedla železniční trať. S protaženými obličeji jsme pak došli na zastávku, zatímco k nám doléhalo houkání vlaku, jenž se díky kopcům u řeky rozléhalo všemi směry. Hned jsme začali přemýšlet co dál. Další měl jet až zhruba za dvě hodiny, a tak došlo na šílený nápad udělat si výlet pěšky po kolejích.
A tak jsme zanedlouho kráčeli po pražcích jednokolejky a Martin začal s ostatními zpívat písničku: Jede, jede Mašinka...A mně přebíhal mráz po zádech při představě, že by nějaká opravdu přijela. Pak jeden z kamarádů, co měl jízdní řád, zjistil, že by zanedlouho měl jet vlak. Jednalo se o vlakový spoj, co se míjel v jednom nádraží s tím vlakem, co nám ujel. Martin zcela nesmyslně prohlásil, že je to v pohodě, a že stačíme včas dojít do příští zastávky. I ostatním došlo, že brzo můžeme očekávat příjezd vlaku, načež jsme došli před tunel. Chvíli jsme do něho zírali jako telata na nová vrata a přemýšleli jsme, jak jím projít. Zjistili jsme totiž, že skálu skrz níž vede, nelze nikterak obejít, což nás nepotěšilo. Jen Martin si nelámal s ničím hlavu a za hulákání vstoupil do tunelu. My jsme ho následovali, načež někdo v tunelu napodobil zahoukání lokomotivy. To mělo za následek řetězovou reakci výkřiků s následným úprkem z tunelu. Chvíli jsme pak vyděšení seděli před tunelem a rozhodli jsme se čekat na vlak. Martin mezitím neustále přikládal ucho na koleje a snažil se zjistit, kdy vlaková souprava projede tunelem. Když se náhle na opačném konci tunelu ozvalo zahoukání lokomotivy, tak on v pokleku s přiloženým uchem na koleji prohlásil, že vlak už opravdu jede. Za okamžik s vyděšeným výrazem v obličeji utekl z kolejí a zakrátko z tunelu za houkání vyjela lokomotiva s několika vagony.
Pak už jsme jím v pohodě prošli na jeho druhou stranu, abychom zjistili, že se nám v tunelu zapomněl Martin. Současně k našemu sluchu dolehlo kovové mlácení a poté jsme spatřili, jak kráčí po kolejích a nějakým železem tluče do kolejnic. Téhle činnosti se věnoval jen do té doby, než jeho i naší pozornost upoutal kříž na vrcholu skály, z níž byl nádherný výhled na řeku a krajinu kolem ní. Martin samozřejmě dostal nápad vylézt až úplně na vrchol ke kříži. A tak se k němu začal škrábat a já jsem měl obavu, že by mohl díky němu na skále a nebo pod ní být další kříž. Marně jsem mu jeho snahu rozmlouval, načež mu podjely nohy a on po části skály sjel přímo k nám. Odřený nadával, skálu proklínal a nějaký čas neprováděl vylomeniny.
Do železniční zastávky jsme za čas došli a naše kroky vedly do nedaleké hospody, kde se pozornost Martina soustředila na výherní automaty. Do jednoho naházel všechny své peníze, co mu dala babička, která by určitě neměla radost, že je takhle utratil. Martin se poté pokoušel nenápadně dobývat do automatu, což zavánělo průšvihem, a tak jsme raději rychle z hospody odešli. On pak prohlásil, že asi vyhrál velkou částku, ale nějak nefungovalo to tlačítko, co sloužilo k vyplácení výhry.
Zpátky jsme radši už jeli vlakem a Martin jako jediný načerno. A brzo si hrál ve vlaku s průvodčím na schovávanou. Rodičům jsme taktně zamlčeli pěší výlet po kolejích a jen Martin si vyslechl na chatě dost ostrý monolog od babičky, když se podřekl, jak utratil všechny peníze.

| insolitus