Brouzdej.cz

O pošťákovi, co smrděl

Občas se stane, že někdo prostě smrdí.

Když pan Karel, jenž byl už starší muž, nastoupil první den na poštu, tak vzbudil všeobecnou pozornost. Přišel poněkud neupraven a s trochou nadsázky by se dalo říct, že cosi nevoňavého předznamenalo jeho příchod. Shodou okolností na oné poště už pracoval jeho mnohaletý kamarád, který se jeho nástupu na poštu oprávněně obával. Vedoucí z nového zaměstnance od prvního okamžiku neměli moc radost a hned se shodli na tom, že trochu zapáchá. A ještě v ten den se tahle informace rychlostí blesku roznesla po poště a skoro pro všechny byl okamžitě Smraďochem.
Karel však ještě při prvním dnu na poště na sebe upoutal pozornost i něčím jiným. Nasedl totiž do dodávky, aby si vyzkoušel řízení. Dopadlo to však tak, že vsedě počal manipulovat se sedačkou. Jenže si jí přitáhl příliš dopředu, a protože měl poněkud velké břicho, tak se ocitl přimáčknutý na volantu. A jelikož jeho snaha o odtažení sedačky dozadu byla marná, tak zůstal dlouhé minuty v přimáčknuté poloze. A tak začal volat o pomoc. Několik pošťáků bylo překvapeno, když zaslechlo volání, co se ozývalo od zaparkovaných poštovních vozidel. Když Karla uviděli v kabině dodávky, tak zůstali na něho koukat s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou, načež se rozesmáli. Poté se jim ho společným úsilím podařilo vysvobodit, přičemž i jejich nosy zaznamenaly zápach, jenž se z Karla linul.
Velmi brzo se Karel stal legendární díky svému zápachu a špinavému oblečení. Vedoucí z něho dost často byli tzv. na prášky, protože se začaly množit stížnosti adresátů na jeho osobu. Také s ním skoro nikdo nechtěl jezdit v dodávce. Jen ten jeho dlouholetý kamarád s ním většinou jezdil a také mu domlouval, aby se sebou něco dělal. Občas všechny Karel překvapil, že přišel umytý, oholený a v čisté uniformě. To mu však vydrželo jen několik dní a pak se vše vrátilo do starých kolejí.
Mezi jeho zlozvyky patřilo šňupání tabáku, a to intenzivním způsobem. A tak nikoho po čase nepřekvapilo, že se na hale velmi často ozývalo jeho nenapodobitelné kýchání. On však šňupal i v dodávce, v níž samozřejmě také kýchal ostošest. To mělo za následek, že vnitřek kabiny byl za několik týdnů pokryt souvislou hnědou vrstvou tabáku. Vzpomínám si, jak jednou jistý řidič v tomhle vozidle pustil větrání, což však neměl dělat. Kabina se okamžitě zaplnila něčím, co by se dalo nazvat hnědou vířící se mlhou. Oba jsme se rozkašlali, a doslova jsme vypadli z kabiny.
Dobře si pamatuji, jak po ránu byla snaha většiny pošťáků si orazítkovat jisté věci dříve, než bude razítkovat Karel. A to proto, že po něm bylo razítko načichlé a na onom místě se válelo velké množství tabáku. Kde on nějakou dobu pobýval, tak tam pak vzniklo na čas místo, co bylo zamořené smradem a tabákem. Nakonec si většina jeho kolegů i adresátů svým způsobem na jeho zápach i všudypřítomný tabák zvykla. Tenhle můj kolega byl chudák, a kdo může s jistotou říct, že někdy v budoucnu nebude vypadat, tak jako on.

| insolitus