Brouzdej.cz

O jednom sobotním večeru

A byl to zajímavý večer o)))

Tu sobotu probíhala muzejní noc, kterou jsem si se svou přítelkyní nechtěl nechat ujít. K mému nepříjemnému překvapení jsem měl od rána trochu zalehlé pravé ucho, což mne štvalo. A tak jsem s blížícím se večerem měl snahu ucho dát do stoprocentní slyšitelnosti. Mé šťourání prstem v uchu jen vedlo k tomu, že jsem si málem protrhnul ušní bubínek. A tak jsem proklínal své ucho, chodil jsem po bytě a uchu jsem i začal marně domlouvat.
Když jsem seděl naštvaný u počítače, tak mi letmý pohled na hodiny prozradil, že zhruba za patnáct minut se mám sejít se svou přítelkyní na autobusové zastávce. Můj výskok ze židle málem skončil jejím převrácením a mým přepadnutím přes její opěradlo. Pak jsem několikrát nesmyslně běhal z obývacího pokoje do předsíně a zase zpátky, přičemž bylo mou snahou na sebe navléct džíny. To se mi podařilo, ale zároveň mi neunikla ta skutečnost, že zip na nich i při vytažení jezdce je v nezapnutém stavu. V následujících okamžicích jsem s jezdcem pohyboval nahoru a dolu. To už se mi z úst linula přehršle nadávek na adresu zipu, což však ke kýženému výsledku nevedlo. A tak jsem zip zapnul jen do poloviny, načež jsem začal pobíhat po bytě a shánět doklady, peněženku a mobil. Jako tradičně všechny tyhle věci byly na různých místech. Za několik minut jsem sprintoval od domu směrem k nedaleké autobusové zastávce. Na ní brzo přišla přítelkyně v nepříliš dobré náladě a i přes zalehnuté ucho mi neunikla její výtka, že se někdy nechovám normálně. Vytušil jsem na co naráží a raději jsem jí neodporoval.
Našim cílem bylo jedno vojenské muzeum, ve kterém jsem už řadu let nebyl. Jak se dalo předpokládat, tak do něho směřovalo velké množství lidí, jenž jako nás přilákal vstup zdarma. Mou pozornost upoutal tank vedle vchodu, který byl v obležení dětí. Měl jsem tendenci na něho také vlézt, ale raději jsem si rozmyslel, protože bych mezi těmi dětmi působil asi dost výstředně. Pak jsme vešli do muzea, kde začal být dost velký nával. Mou pozornost hned zaujaly vystavené zbraně, konkrétně kulomety. Za jeden jsem si skoro lehl a začal jsem si představovat, že z něho střílím. Pak mi došlo, že na kulometu nemůžu najít spoušť, což mne překvapilo. To mi přišlo divné, a tak jsem se dal do hledání. K mému překvapení jsem objevil dvojitou spoušť na neobvyklém místě. Přitom mně neuniklo, že dost lidí na mne hledí a asi si myslí své. Raději jsem od kulometu odešel a přesunul jsem se k dělu. Nenapadlo mě nic lepšího, než se zadívat do otvoru hlavně a přitom mi do ní vnikl nos. A tak jsem zkoprněle velmi zblízka hleděl na její povrch. Škoda, že mne takhle nikdo nevyfotil, byl by to zajímavý snímek. Také jsem uvažoval, že bych mohl nějakým nenápadným způsobem vniknout do nějaké vitríny a obléci si uniformu. Ale to bych určitě způsobil v muzeu pěkný rozruch o))
Když jsme odcházeli z muzea, tak to vypadalo na začínající invazi lidí, přičemž mne napadlo kolik asi lidských životů mají na svědomí vystavené zbraně.

| insolitus