Brouzdej.cz

Z hodin tělesné výchovy

Při hodinách tělocviku bývá veselo o)))

Při hodinách tělesné výchovy se dá zažít ledacos veselého. Třeba takový skok do dálky se může proměnit ve všelijaké skákání. Já jsem měl snahu do odrazu dát veškerou svou sílu, a tak jsem ve vzduchu plachtil s koleny u hlavy a s napřaženýma rukama. Tělocvikář můj styl přirovnal k letu škodné a moje dopady vypadaly podivně a občas jsem se na písku rozplácl. Jeden můj spolužák, co byl silnější postavy, při každém svém pokusu o skok přilákal pozornost všech, co se nacházeli v dohledu. Rozběhem připomínal běh slůněte a odrazové prkénko pod jeho váhou úpělo. Jeho dopady do písku vypadaly, jako když se do země zaráží nějaké těžké těleso. Je vám určitě jasné, že se v doskočišti po každém jeho skoku nacházel takový menší kráter. Jiný můj spolužák zase při svém skoku předvedl nefalšovanou robinzonádu, jakoby skákal do vody a ne do písku.
Házení kriketovým míčkem patří při tělocviku k dost rizikovým sportům. Ze své vlastní zkušenosti vím, že dopadnutí krikeťáku na chodidlo není nic příjemného. A když se začalo házet, tak se každý raději vzdálil. Dost často se totiž stalo, že kriketový míček byl hozen mimo prostor, do něhož měl dopadnout. V téhle disciplíně nebezpečně vynikal onen spolužák, co se zabořoval do písku při skoku do dálky. Při jeho hodech se všichni od něho vzdálili, jak jen to šlo. Kriketový míček při jeho hodech létal prudce, daleko a do posledního okamžiku nebylo jisté, kterým směrem jej mrští. A tak se mnozí vrhali k zemi a zděšeně sledovali trajektorii mrštěného kriketového míčku.
Takové běhání 1500 metrů nebylo zrovna oblíbenou běžeckou disciplínou a všichni po uběhnutí několika koleček na hřišti padli vyčerpáním. Jednoho mlžného odpoledne se takový běh na školním hřišti uskutečnil. A protože mlha byla celkem hustá, tak je vám asi jasné, že jsme přítomnost mlhy využili k běhání přes fotbalové hřiště. Tělocvikáři samozřejmě za čas začalo být podezřelé, že se objevujeme v prostoru startu a cíle nějak brzo. A tak se zanedlouho uprostřed hřiště objevila v jeho podání naštvaná a rozkřičená postava a my jsme za trest běželi o kolečko na víc. Po tomhle běhu jsme všichni doslova padli na běžeckou dráhu a pochopili jsme, že se podvádět někdy nevyplácí.
I v tělocvičně bylo mnohdy veselo. Takové cvičení na kruzích pro mne jednou skončilo tím, že jsem se do nich zcela zamotal a zůstal jsem trčet v poloze hlavou dolů. K častým cvikům patřil i přeskok přes kozu, či skok na švédskou bednu. Kde kdo včetně mne, při snaze přeskočit kozu nebo naskočit na švédskou bednu, pocítil tvrdost těchto náčiní, či podlahy. Již dvakrát zmiňovaný můj spolužák, co byl dost při těle, při jednom skoku na švédskou bednu ji doslova rozložil na jednotlivé díly.
Ve velké oblíbenosti jsme měli tzv. psí kopanou, při níž se leze po všech čtyřech, ale v takové poloze, že se zadnicí skoro pořád dotýkáte podlahy. Nohama jsme ostošest kopali do míče a také do nohou protihráčů i spoluhráčů, přičemž bylo naší snahou dostat míč do postavených žíněnek u stěn, které představovaly brány. Časem někdo dostal nápad, že bychom si mohli zkusit zahrát s tím největším medicinbalem. Kopat do medicinbalu bylo utrpení a pak nás bolela chodidla i nohy. Je vám jasné, že po takovémhle zápase jsme doslova všichni pajdali. A protože jsme mnohdy nevěděli co roupama dělat, tak jsme se někdy sborově vrhli na velkou hromadu žíněnek. Následovala bitva všech proti všem, načež brzo po celé tělocvičně všichni pobíhali a naráželi žíněnkami do sebe. Tohle šlo samozřejmě dělat, když v tělocvičně nebyl přítomen žádný tělocvikář, ale někdy jsme jeho přítomnost zaregistrovali v zápalu"boje" poněkud pozdě o))

| insolitus