Brouzdej.cz

Pošťáci a alkohol-2

A opět něco o pošťácích, kteří se ocitli pod vlivem alkoholu.

Někteří zaměstnanci brzo po ránu vypadali tak, jakoby jim jen obličeje spálily sluneční paprsky. Zároveň se jim z úst linula zvláštní pachuť, kterou se marně snažili překrýt vůní žvýkaček. Našli se i tací, co vše na poslední chvíli zachraňovali popíjením silného kafe a doufali, že vedoucí nebude běhat s přístrojem na měření alkoholu.
A když třeba hokejisté vyhráli mistrovství světa, tak už se předem dalo odhadnout, kdo do práce nepřijde. To pak většinou u vedoucích zvonil telefon a ze sluchátka se občas ozval nesrozumitelný hlas toho, či onoho pracovníka, jenž oznamoval, že potřebuje na jeden dovolenou. Někteří rovnou řekli, že jsou totálně"zlinkovaní." Jiní nebyli ani schopní zavolat a do práce přišli až druhý den, když zcela vystřízlivěli.
Jeden takový pošťák byl pověstný tím, že dost často po ránu měl jeho obličej nezvykle červenou barvu a z úst mu byla cítit jistá vůně, která rozhodně nebyla ústní vodou. A tenhle ten řidič jednoho dne poněkud odřel bok poštovní dodávky, ale rozhodl se, že v jiné ulici zavolá policii s tím, že mu někdo vozidlo poškodil. Když po dlouhé době dopravní policisté přijeli, tak mu samozřejmě dali dýchnout. K jeho překvapení mu nadýchali zbytkový alkohol, ale on hned vehementně začal tvrdit, že je to nesmysl, a tak mu odebrali i krev. A jelikož výsledek byl stejný, tak byl průšvih na světě. A tak se tento řidič mohl nechat korunovat na poštovního krále blbců.
Jiný můj kolega byl pověstný svým konzumováním alkoholu, jak v práci, tak i mimo ní. Tu a tam měl ve zvyku hned popíjet sotva se vrátil z doručování, a tak byl mnohokráte spatřen, jak vrávorá v podroušeném stavu na poště. Jednoho odpoledne to však s pitím přehnal. A když vedoucí pozdě večer odcházela z kanceláře, tak doslova na chodbě zakopla o ležící postavu na chodbě. Rychle ke svému zděšení poznala, o koho se jedná i v jakém stavu se nalézá.
Tenhle pošťák vstoupil do historie jisté pošty i velkým průšvihem. Jednoho dne jel doručovat s nějakým novým řidičem, jemuž při návratu na poštu vystoupil z dodávky a řekl mu, ať zaparkuje vozidlo a jde domu. Den se pomalu klonil k večeru a všichni se začali divit, kde onen pošťák je. Za čas už po něm začala velká sháňka, přičemž vedoucí volala k němu domu, ale tam o něm nic nevěděli. Zavolali i tomu, co s ním jezdil a od něho se dozvěděli, že vystoupil z dodávky před poštou. A v tu chvíli začala vedoucí tušit, co se stalo. Přímo před poštou byla totiž malá hospůdka, do které chodili hlavně zaměstnanci pošty. Tudíž do ní vedoucí rázně naklusala a onoho pošťáka tam našla už totálně opilého. Malér byl především v tom, že on popíjel a hrál na automatech za služební peníze, které měl už před několika hodinami vyúčtovat na poště.
Jiný můj kolega byl zase známý tím, že když se napil, tak psal stížnosti na ředitelství, ve kterých si stěžoval na jisté věci na poště. Vedoucí na poště z něho šíleli a trnuli pokaždé, když jim někdo z ředitelství volal nebo když k nim někdo přijel. Tenhle pošťák se jednoho večera opil, načež nezačal psát stížnost, ale zavolal jednomu vedoucímu z pošty. A tomu si začal stěžovat na výši svého platu a na to, že jiní jeho kolegové berou víc, a tak podobně. A následující pracovní den doslova vedoucí vletěl na své podřízené a seřval je tzv,"na jednu hromadu", protože se dozvěděl, že si mezi sebou říkají výši platu, jezdí si v pracovní době domu, a tak dále. Z tohohle všeho plyne ponaučení, že alkohol na pracoviště prostě nepatří.

| insolitus