Brouzdej.cz

Historky z doručování-3

A zase něco humorného, co jsem zažil o)))

To jsem vám jednou takhle zazvonil na zvonek adresáta, pro něhož jsem zásilku. Z mluvítka se vzápětí ozval hlasitě ženský hlas, který současně začal na kohosi nadávat. Naštěstí nadávky nesměřovaly na mou osobu, a tak jsem po zabzučení dveřního zvonku vstoupil do chodby. K mému překvapení se odněkud z domu ozýval křik, do něhož se mísil štěkot psa. Za okamžik se k mému sluchu donesl ženský výkřik, při kterém se schodištěm počal rozléhat dupot.
„Zavřete dveře na ulici!" vykřikla po schodech běžící starší žena, přičemž mému zraku neunikl poletující papoušek. Ten mi za okamžik začal létat kolem hlavy a zároveň kolem mne dokolečka běhala ona žena, která sprostě papouškovi nadávala. V jednu chvíli jsem měl pocit, že budu rukama oné ženy profackován, jelikož měla snahu opeřence chytit. Ten divoce poletoval chodbou, aby si nakonec sedl do rohu, kde jej žena chytla. On jí však začal zuřivě klovat do prstů a chodbou se okamžitě rozlehly velmi sprosté nadávky, že by se za ně možná styděl i ten nejsprostší dlaždič. Za okamžik žena běžela za už skoro bolestného jekotu po schodišti a já jsem jí následoval. Papouška poté vypustila do bytu, přivřela dveře, podepsala mi převzetí balíčku a zapadla do bytu jako voják do krytu. A když jsem rychlým krokem scházel schody, tak jsem slyšel její opětovné nadávání, což znamenalo, že opeřence honí po bytě.
V jiném domě jsem zažil zase jiný rozruch, jehož příčinou jsem byl hlavně já. Vše to začalo zcela normálně tím, že jsem zazvonil na zvonek a adresátka mi bzučákem otevřela dveře. K ní jsem měl velkou zásilku na dobírku, což mne vůbec netěšilo, protože dům neměl výtah a ona bydlela ve třetím patře. A ještě ke všemu mezi patry bylo točité schodiště, po němž se mi podlouhlá a těžká zásilka špatně nesla. Potichu jsem brumlavě nadával, načež jsem došel do mezipatra, když tu náhle v domě zhaslo světlo. Jelikož dům neměl na chodbách žádná okna, tak jsem se ocitl v naprosté tmě. V ten moment jsem vyprsknul první sprostou nadávku, co mi přišla na jazyk. Poté bylo mou snahou najít rukou na zdi vypínač. A tak jsem dlaní šátral po zdi, abych o chvíli později nahmatal něco chladného a zakulaceného. V prvním okamžiku jsem nechápal, čeho se to vlastně dotýkám. Ve stejnou chvíli se odněkud shora začal ozývat ženský hlas, jenž vykřikoval něco nesrozumitelného a já jsem současně podle hmatu rozpoznal, že osahávám nějakou hlavu. Sotva jsem tohle zjistil, tak někdo v domě rozsvítil a já jsem ke svému úžasu hleděl na sochu nějakého anděla, jenž se mým přičiněním ve výklenku zdi rozkýval. A než jsem se nadál, tak se přemístil k mému zděšení mně přímo do náruče. To mělo za následek, že jsem se ocitl na podlaze, se sochou na sobě. Kdyby mě v tu chvíli někdo s ní viděl, tak by si asi myslel, že se sochou provádím soulož. Naštvaný a zpocený jsem se postavil na nohy a zcela nesmyslně jsem počal zmateně chodit s andělem po mezipatře sem a tam. Takhle mne spatřila žena, co se objevila na schodech, jenž byla onou adresátkou. Užasle na mne hleděla, ale rychle se vzpamatovala a já jsem hbitě sochu dal tam, kde byla předtím. Poté se ona rozkřikla, že už u té zasilatelské společnosti, co jí tu zásilku posílá, objednávku zrušila. A tak jsem dvojnásobně naštvaný táhl ten balík zpátky po schodištích do přízemí. Když jsem pak donesl zásilku zpátky k poštovní dodávce, tak se náhle ona žena vyklonila z okna, začala křičet, že se spletla a ten balík chce. V tu chvíli jsem se musel hodně přemáhat, abych se nerozkřičel a onu zásilku vzteky nerozdupal.

| insolitus