Brouzdej.cz

Martin a jeho kolo

Rozhodně se o své kolo takhle nestarejte o)))

Protože to Martin od narození bohužel neměl v hlavě tzv. v pořádku, tak vyváděl doslova psí kusy v ledasčems. A samotnou kapitolou bylo jeho kolo. Už jsem před časem psal o tom, co se dělo, když jsem s ním jel na kole povltavskou stezku. Díky jeho divoké jízdě na stezce, co vedla ve stráni nad řekou, měl on i jeho kolo spoustu šrámů. Ale jak to u něho bývalo, tak se nepoučil a dělal na kole i nadále divoké věci.
Jeho kolo už na první pohled vyhlíželo podivně, jelikož na něm pořád něco upravoval nebo jej zbavoval některých věcí. Vzpomínám si, jak si neustále kupoval zvonek, který pokaždé rozbil. A tak jeho řídítka většinou zdobila jen spodní holá část zvonku. To však nebyla jediná věc, o niž na kole vehementně projevoval zájem. I řídítka mnohokráte vysunoval z rourky do různé výše a měl také snahu si na kolo přimontovat řídítka z jiných kol, třeba i z koloběžky. Je vám asi jasné, že tohle jeho snažení bylo dost marné, když chtěl narvat širší tyč do užšího průměru rourky od řidítek. Jednou to přehnal a kladivem se pokoušel jakási řídítka zatlouct. Skončilo to tak, že tyč od oněch řídítek nešla z rourky vytáhnout. Nakonec jsme společným úsilím jí vytáhli.
I sedačka vyhlížela poněkud podivně. Ta byla v takovém stavu, že vypadala, jako by jí přežvýkalo hned několik krav. Martin jí neustále přelepoval černou lepicí páskou, kterou zase opětovně strhával, a sedlo se mu doslova po částech rozpadalo. A občas se při jízdě stalo, že si sedl na tyč, jelikož sedlo odpadlo. A tak jsme se často vraceli a hledali ho.
Své, si užily i dlouhé blatníky na kole. Jejich délka ho znervózňovala, a tak je zkracoval za pomocí pilky, což byla dost šílená činnost, při níž si málem prořízl i pneumatiky. Nakonec blatníky na obou kolech sundal, což nebyl vůbec dobrý nápad, protože první jízda bez nich vedla cestami, které byly plné bláta a louží. Na chatu se pak vrátil zcela zablácený a mokrý od hlavě až k patě. A když přijel na chatu, tak se babičce při pohledu na něho protočily panenky, přičemž vykřikla. Dost se také Martin vyřádil i na drátech obou kol. Nějaké centrování jej brzo přestalo bavit, a tak uvolněné dráty prostě po čase vyrval. Určitě si dokážete představit, jak potom obě kola bez mnoha drátů vypadala.
Své zažil i řetěz. Ten mu častokrát během jízdy spadl a jednou po sjetí kopce jej ztratil úplně, jelikož se přetrhnul, a tak jsme jej šli hledat. Už hodně rezivý řetěz se nám podařilo najít. Dal jej dohromady a zase nasadil. Za nějaký čas se vše tohle opakovalo a takhle to šlo do té doby, než se mu řetěz zcela nerozpadl.
Za zlatý hřeb jeho vydovádění se lze označit šlapky. Ty se postupně přestaly v závitu otáčet a zbyly z nich jen torza, na nichž Martin vytrvale dál šlapal. Když už opravdu nebylo skoro na čem šlapat, tak se konečně rozhodl si na kolo dát nové. Jen sundávání šlapek se změnilo v grotesku, a protože se mu je nedařilo sundat, tak začal do nich bušit kladivem a nakonec měl snahu je odříznout pilou (!)To už jsem musel zasáhnout a šlapky jsem odmontoval. Martin však hned iniciativně chtěl namontovat nové. A nebyl by to on, aby nezkoušel montáž šlapek z tříkolky a z motorky. Když poznal marnou snahu na kolo narvat tyhle šlapky, tak se dal do montáže těch, co na jeho kolo pasovaly. Mé tušení, že to dopadne špatně, se potvrdilo. Strhl závit a nasadil šlapky obráceně, přičemž se strašně divil, že se mu tak strašně špatně šlape. A tak ty šlapky serval a zahodil je do houštin, aby pak ve stejném křoví hledal ty původní, které zase na kolo nějakým záhadným způsobem opětovně namontoval.
Ten, kdo v první polovině devadesátých let dvacátého století v jisté chatové oblasti uviděl Martina na kole, tak si musel pomyslet, že potkal nějakého blázna o)))

| insolitus