Brouzdej.cz

Historky z doručování-2

Občas způsobím menší rozruch o))

Když tak vzpomínám na to, co jsem vše úsměvného zažil při doručování, tak by to vydalo na předlouhý text o mnoha stránkách.
Vzpomínám si, jak jsem jednou vstoupil na chodbu, na které byl položený hadr. Ten tam dala uklízečka, jenž se na mě okamžitě rozkřičela. Já jsem se jí lekl, přičemž bylo mou snahou se od ní co nejrychleji vzdálit. Nějakým způsobem jsem se však nohami zamotal do onoho mokrého hadru, který mi v útěku bránil. To mělo za následek, že jsem se začal s tím hadrem pohybovat a uklízečka spustila ještě větší ječák. Málem jsem se na té chodbě díky němu přerazil, ale od rozeřvané uklizečky se mi podařilo utéci.
Už se vám také určitě stalo, že vás náhle chytl průjem. A mně se něco takového přihodilo při doručování. To jsem si to takhle vykračoval se zásilkou do jedné firmy, když jsem pocítil, že si budu muset odskočit na velkou. A to expresním způsobem, protože v zadnici jsem pocítil velký tlak. A tak jsem vrazil do oné firmy, jak ta velká voda. Lidé v ní se na mne užasle zadívali, načež jsem ze sebe vychrlil, že jim nesu balík a hned jsem se zeptal, kde mají WC. Na onu místnost jsem vnikl, přičemž bylo mou snahou si sundat kalhoty. Spodky jsem si však sundat za včas nestačil. Z oné firmy jsem zanedlouho sprintem vyběhl a spodky letěly do nejbližší popelnice. A v ten den jsem se vrátil domu tzv. naostro.
Jiná patálie mě potkala, když jsem přišel ke zvonkům u dveří, v jejichž blízkosti byla v zemi díra. Po zazvonění na zvonek adresáta jsem si začal se zásilkou pohazovat, což nebyl vůbec dobrý nápad, jelikož balíček nějakým řízením osudu dopadl do onoho výkopu. Mezi tím se z mluvítka ozval ten, na něhož jsem zvonil. Sdělil jsem mu, že mám pro něho zásilku a on řekl, že seběhne dolu. Já jsem se hned poté naklonil u okraje díry a rukama jsme se snažil dosáhnout na balík. Dopadlo to tak, že jsem se na dno výkopu nechtěně přemístil. Rozplácnutí bylo klasické a několik vteřin mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo. Když ten, jemuž jsem přinesl balík, otevřel dveře od domu, tak se mu naskytl pohled na pošťáka, jak leze z výkopu.
Jindy jsem zase rychlým krokem šel po chodbě, na jejímž konci byly prosklené dveře. Jenže jejich sklo bylo nebezpečně průhledné a na první pohled to vypadalo, že jsou ty dveře otevřené. Asi správně tušíte to, co se stalo. Můžu vám říct, že jsem ještě snad nikdy do žádného skla tak tvrdě nenarazil. V tu chvíli jsem opravdu viděl před očima spoustu hvězdiček a můj nos se nacházel připlácnutý na skle. A následujících vteřinách jsem pozvolna sjížděl po skleněných dveřích dolů. Mezitím z několika kanceláří vyběhli lidi, aby se vzápětí ozvalo, že tohle se tady stává spousta lidem. A tak jsem odkráčel poněkud otřesený a přemýšlel jsem kolik lidí přede mnou takhle podobně vyzkoušelo tvrdost proklatě průhledných skleněných dveří.

| insolitus