Brouzdej.cz

Jízda Posázavským pacifikem

Určitě jste také mnozí jeli historickým vlakem po trati podél Sázavy.

Při jednom z našich výletů do Posázaví jsme došli do Čerčan. Náhoda tomu chtěla, že zrovna za houkání do nádraží vjížděla parní lokomotiva se starými vagony. A tak jsem dostal nápad, že se do Prahy tímhle historickým vlakem svezeme. Tudíž zanedlouho jsme pádili k vagonům. Z nich všichni lidé vystoupili a my dva jediní jsme zase nastoupili a ani nám to nebylo moc divné, ale mělo nám to být. K našemu překvapení se náhle vlak zase dal do pohybu, a to už nám začínalo být podezřelé. Přítelkyně zpanikařila a rozeběhla se chodbičkou k otevřeným dveřím. Za okamžik jsem jí viděl, jak nefalšovaně vlaje ze dveří. Rychle mi došlo, že tahle poloha není moc bezpečná, a tak jsem jí zatáhl zpátky. Dostal jsem okamžitě vynadáno, že jsem jí zabránil ve vystoupení, jelikož vlak jede Bůhví kam. Mezitím se už vagony zase začaly vracet nazpátek a nám došlo, že vlak je posunovaný. Což znamenalo, že ve vagonu nemáme co dělat. Tak jsme po zastavení urychleně vystoupili, načež jsme chtěli do Prahy jet obyčejným vlakem. Ten nám však zrovna ujížděl a Iveta měla okamžitě proslov, že je to všechno kvůli mně. Další spoj měl jet až za víc jak hodinu, a tak po delší výměně názorů zvítězila původní myšlenka, že pojedeme historickým vlakem.
Už to vypadalo, že vše proběhne v klidu, ale náhle se ozval jeden ze strojvedoucích, že parní lokomotivě došla voda a cestujícím se protáhly obličeje. Přítelkyně mi pohotově sdělila, že to se může stát, jen když někam jedeme spolu. Ani jsem se moc nesnažil jí vysvětlit, že to je jen obrovská náhoda. Za okamžik dojela parní lokomotiva na točnu, na které se měla otočit, aby se dostala k místu, kde načerpá vodu. Ona točna však z nějakého důvodu automaticky nefungovala, a tak strojvedoucí požádali cestující, aby pomohli lokomotivu otočit. Bylo zajímavé sledovat, jak mnozí lidé se rychle vzdálili a jiní křečovitě drželi v rukách fotoaparáty a videokamery. Nakonec i za mé pomoci se točna zdárně otočila a lokomotiva se dostala k místu, kde načerpala vodu. To však trvalo hodně dlouho a mezitím do Prahy odjel další vlak, což mi Iveta neopomněla říct.
Po dlouhé době, byl konečně parní vlak připraven k odjezdu a všichni se vrhli do vagonů z obou stran. Při nastupování nastala pěkná tlačenice a na plošinách uvnitř vagonů vznikla přetlačovaná dvou proudů lidí, co jdou proti sobě. A následně se v uličkách rozhořel souboj o místa k sezení. Já jsem se s přítelkyní prodral až na nezakrytou plošinku v posledním vagonu, načež se ona mne zeptala, jestli hodlám celou dobu jízdy být na tomhle místě. Pohotově jsem jí sdělil, že ano. Okamžitě jsem uslyšel, že jsem se zbláznil. Rychle jsem jí začal vysvětlovat, že nikoliv a vyjmenoval jsem důvody, co mne vedou k tomu, abychom zůstali tady. Hlavní důvodem byl průvodčí, aby se k nám přes narvaný vagon nedostal, a my jsme nemuseli platit velkou sumu za jízdenku. Další důvod byl ten, že se nemusíme tlačit a já jsem si chtěl také v klidu nafilmovat krajinu kolem tratě a Sázavy.
Za houkání a vypouštění kouře z komína se vlak rozjel podél Sázavy směrem ku Praze. Jízda ubíhala v prosluněném podvečeru příjemně a my jsme stáli nikým nerušení na plošince posledního vagonu. Filmoval jsem ostošest a myslel jsem si, že už vše proběhne v klidu. Ale to jsem se velmi zmýlil. Na trati kolem Sázavy je několik tunelů. Houkání parní lokomotivy nás upozornilo, že se blížíme k jednomu z nich. Přes hledáček v kameře jsem sledoval, jak se vzdalujeme od vjezdu do vnitřku tunelu, který byl zahalen v kouři. Přitom jsem postřehl ve tmě poletovat jiskry a zmocnil se mne pocit, že nějaké mi dopadly do vlasů. Vlak brzo z tunelu vyjel a já jsem filmoval, jak se výjezd z něho vzdaluje zahalený dýmem. Současně jsem pohlédl do tváře Ivety a ta se mi zdála poněkud špinavá. Tak jsem jí na to upozornil. Hned vytáhla zrcátko a rozkřikla se, přičemž mi sdělila, že i já mám tvář očouzenou. Rychle mi došlo, že se nám to stalo v tunelu. Vzápětí jsem si vyslechl, že mám pitomé nápady, ale to už jsme vjeli do dalšího tunelu. Po vyjetí z něho jsme rychle opustili plošinku a prodrali se do uličky. Cestující se na nás pobaveně dívali a přítelkyně se tvářila jako kakabus až do Prahy. Průvodčí se k nám nedostal, a tak jsme byly opravdovými černými pasažéry.

| insolitus