Brouzdej.cz

O průšvihovém pošťákovi

V každém zaměstnání se asi vyskytne někdo, kdo má maléry o)))

Pan Karel byl typ člověka, co prostě přitahuje maléry. Když na poštu přišlo několik nových dodávek, tak on patřil mezi ty řidiče, kteří se hned hrabali v motoru. A to z toho důvodu, jak vněm upravit omezovač rychlosti. To mělo za následek, že se dopravní policisté nestačili divit, když na radaru naměřili neskutečnou rychlost poštovní dodávce.
Jeho ježdění vozidlem pošty bylo pověstné a patřil k těm, s nimiž spolujezdci zažívali okamžiky hrůzy s ježícími se vlasy. Takový pocit jsem s ním také jednou zažil. Jistá klikatě svažující se ulice s klesáním 12% mu dlouhou dobu nedala spát. Tenkrát jsme jeli dodávkou Škodou 1203 a Karel náhle za volantem před onou ulicí vykřikl, že to rozpálí na plné pecky. Než jsem se nadál, tak sešlápl pedál od plynu, načež jsem vytřeštil oči. Dodávka se vzápětí rozeřvala a rozklepala, že jsem si v jednu chvíli pomyslel, že se totálně rozpadne. Ona se však kupodivu nerozpadla a mne v následujících vteřinách zmocnil pocit závodníka, který se s autem v plné rychlosti řítí závodní trasou.
„Je to tam! Koukni na tacháč!" řval na mne Karel přes ohlušující rachot motoru a já jsem vykulil oči, protože červená chvějící se ručička byla na tachometru na 110 kilometrech. V ten moment jsem pochopil, co je to zažít zježení vlasů hrůzou. Měl jsem také pocit, že se jejich konečky dotýkají vnitřní střechy kabiny. Karel v první zatáčce začal brzdit, ale stejně jsme onu ulici projeli velkou rychlostí a na jejím konci mi neunikla ta skutečnost, že někdo strašně řve. A to jsem byl já. Poslyšte, už jste někdy hulákali z plných plic a díky našemu bohatému jazyku na sprostá slova jste jich vypustily takové množství, že armáda dlaždičů by neměla šanci vás v nadávání překonat? Tak něco podobného jsem v tu chvíli předvedl, načež se Karel za volantem rozklepal a zbledl v obličeji. Velmi brzo mu však otrnulo a hned po příjezdu na poštu se všem chlubil, že jel víc, jak stovkou v oné ulici, kterou všichni moc dobře znali. A tak mu dodatečně všichni vynadali. Tahle šílená historka vešla do historie jisté pošty a po řadu let kolovala mezi řidiči. Mnohým jsem jí vyprávěl, když jsme tou ulicí jeli a ti jen nevěřícně kroutili hlavou. Někteří se snažili Karla napodobit, ale i ti nejodvážnější to vytáhli jen k padesátce. Ale zpátky ke Karlovi.
Malérů měl z poštovní dodávkou dost. Tak dlouho jezdil s naprasklým předním sklem, až při jednom prudkém dešti mu celé ruplo a on se tomu strašně divil. Jindy jel s vedoucím kvůli své nějaké stížnosti někam až na opačný konec města. Za hodinu volal rozčílený vedoucí na poštu, aby je odtáhli, protože Karlovi se podařilo zadřít motor. Jednou se zase Karel předváděl před novým pracovníkem, jak umí jezdit. A skončilo to tak, že pocuchal svou vinou přední část dodávky o zadní část jistého automobilu za několik miliónů, jehož majitel z něho vyskočil jako čertík z krabičky. Karel byl vůbec expert na bouračky. Během jednoho měsíce lehce dvakrát boural přesně na stejném místě a v obou případech havárii vyšetřoval ten stejný dopravní policista. Karel patřil k těm řidičům, co rádi schválně na sněhu smykují. Tohle předvedl i s poštovní dodávkou a skončilo to hodinami a nárazem do sloupu. On byl prostě nepoučitelný a brzo se na poště stalo legendární úsloví, co znělo: „Karle, máš průser!" A těch měl opravdu dost. A i pro něho platilo lidové rčení: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V jeho případě by se dalo poupravit na: Tak dlouho se dělají průsery, až vedoucímu dojde trpělivost.
Toho rána byl na poště frmol jako obvykle. Pošťáci nakládali zásilky do dodávek a pak odjížděli od rampy. A i Karel odjel s tou svojí, a jak měl ve zvyku, tak se to stalo za hvízdání gum. A tu náhle se rozlehla ohlušující rána, která způsobila, že všichni přítomní zaměstnanci pošty vyběhli na rampu. A co neuviděli-dvě čelně sražené poštovní dodávky. V jedné byl Karel, který nadával ostošest. A tak se naposledy poštou nesla zpráva, že Karel má zase průser. Pomyslný pohár u něho přetekl a on odešel od pošty. Za tu dobu se stal legendární průšvihovou postavou jisté pošty. Maléry měl však na poště kde kdo a také já o)))Ale o tom zase někdy jindy.

| insolitus