Brouzdej.cz

Vzpomínky na rok 1989

Léta běží a vzpomínky zůstávají.

V ten rok jsem skončil základní školní docházku a nastoupil jsem do prvního ročníku jistého učiliště. Už celkem bylo samozřejmostí, že se v Praze tu a tam demonstruje. Rodiče mi říkali, že lidé prostě blbnou a abych hlavně nikam nelezl. Samozřejmě, že ze zvědavosti jsem se šel juknout na Václavák. Otec se velmi zajímal o to, co se děje a také chodil na čumendu. Ale když byl pokropen vodou, tak ho zvědavost rychle přešla a potom už jen vše komentoval u televize a novin.
Ono mi vůbec přišlo po čase podivné, že rodiče chodí na stranické schůze a pak po večerech poslouchají Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Otec s oblibou v létě na chatě naladil"štvavé stanice", aby pak večer za tmy zalezl do houštin na zahradě, přičemž každičké zadupání ježka ho nesmírně vyděsilo. Po nějaké době mi to přišlo normální, že většinou po večerech se z radia ozývají poněkud jiné zprávy a názory, než jaké jsem slýchával z naší televize a rozhlasu.
Já jsem v té době měl však úplně jiné starosti, ale začalo mi docházet, že se začíná něco dít. A byl jsem z toho poněkud zmatený. Přesto jsem si nenechal ujít Prvomájový průvod na našem sídlišti, zatímco ten největší, se v Praze konal netradičně na Václavském náměstí. Všeobecně se vědělo, že byl sem přesunutý z tradiční Letenské pláně proto, aby se na Václaváku neuskutečnila protivládní demonstrace. Rozruch však nastal na našem sídlišti, když se objevily vlajky nesocialistických států a také některé nezvyklé transparenty. Místní donašeči, pro něž bude platit za pár měsíců: Kam vítr, tam plášť, si hned ony odvážlivce zapsali. Byl to opravdu zvláštní První máj, aniž bych tušil, že se zúčastňuji posledního prvomájového průvodu.
A pak přišel listopad. 17. listopad připadal na pátek a v pondělí jsem byl postupně vtahován do víru revoluce. Ve třídě bylo dost živo a někteří spolužáci"zmizeli" na několik dní v revolučním dění, kterým začala žít celá Praha. Sdělovací prostředky ještě po několik dní informovaly v duchu vládní rétoriky, ale byla to labutí píseň komunistického výkladu dění. Otec byl nezvykle aktivní a obíhal sousedy po domě s trikolórou na klopě a s letáky, které také iniciativně lepil všude možně. Také si nějakým řízením osudu podal ruku s panem Havlem a skoro pro něho platilo, že si několik dnů nemyl onu ruku.
Mezitím jsem u některých učitelů a učitelek na učilišti zažil co je to tzv. převlékání kabátů, které bylo v té době velmi moderní. Zvláště jeden učitel před listopadem tvrdě kritizoval Havla i jemu podobné a náhle měl před tou samou třídou zcela opačný projev. Konec roku 1989 byl opravdu hektickou dobou, kdy se náhle začalo ukazovat, že minulost má zcela jinou podobu. Budoucnost si mnozí tehda malovali ve velmi růžových barvách, ale budoucí realita už tak růžová nebyla.

| insolitus