Brouzdej.cz

Průšvihy jedné třídy.

Na základní škole jsem byl ve třídě, která občas měla průšvih o)))

Určitě jste za svá školní léta toho hodně také zažili, co zavánělo malérem. Pár průšvihových historek se mi podařilo zažít. Naše třída na základní škole neměla k malérům nikdy daleko. Vzpomínám si, že při jedné hodině pěstitelských pracích, která probíhala v areálu školy, nás přestalo bavit okopávat záhonky. Učitelka se někam neprozřetelně vzdálila a s námi začali šít všichni čerti. Nejdříve jsme motyčky rozkopali trávník, načež našemu řádění neuniklo ani několik stromů a keříčků. Brzo začaly vzduchem létat drny, což strhlo i ostatní. To však nebylo vše. Hrábě, motyčky a jiné zahrádkářské náčiní se v našich rukách proměnilo v meče a palcáty. Brzo se široko daleko rozléhalo řinčení a dokonce se vzduchem mihl dvojkolový vozík. Bitva všech proti všem dosáhla vrcholu, což se stalo v tu chvíli, kdy dorazila učitelka. Bylo to poprvé, co jsme jí uslyšeli křičet z plna hrdla. A průšvih byl na světě. Bojový zápal z nás rychle vyprchal ještě dříve, než jsme si vyslechli ostrý proslov od ředitelky. Brzo už celá škola věděla, že naše třída uspořádala bitvu o hodině pěstitelek a žákovské se červenaly poznámkami. Doma padaly facky a pásek se dotýkal mnoha zadnic.
Ale tohle nebyl jediný malér naší třídy. Určitě víte o té fotbalové tragedii, která se udala na stadiónu v Bruselu v květnu 1985. Tenkrát toho byly plné noviny i televize. Ty strašlivé mačkanice na tribunách naší třídu inspirovaly k nezvyklé zábavě. Když někdo o přestávce vykřikl „Brusel!“, tak to byl povel k valné hromadě. Všichni kluci jí hbitě vytvořili za velkého křiku a tohle se za přestávku zopakovalo vícekrát. Brzo k nám o přestávkách chodili i žáci z jiných tříd. A mnozí se do valných hromad zapojovali. A některé třídy o přestávkách začaly také vytvářet své vlastní valné hromady. Bylo jen otázkou času, kdy učitelský sbor zjistí, co žáci o přestávkách provádí. Při jedné zvláště divoké valné hromadě, která vznikla u skříněk, byla vylomena dvířka u skřínky. A v jejím vnitřku jsem se ocitl já a to ještě s jedním spolužákem. Do hluku znějící třídou se opět ozval výkřik „Brusel!“ Okamžitě vznikla další valná hromada, do niž jsem se chtěl také zapojit. Ke svému zděšení jsem však za včas postřehl mezi přihlížejícími stát ředitelku. Ta se zrudlá vzteky rozeřvala a zkoprnělí účastníci valné hromady rychle vstávali na nohy. Ti u podlahy v prvním okamžiku nevěděli, co se děje a stále křičeli. Jejich tváře po spatření ředitelky zůstaly zkoprnělé a zbledly jako svíce. Byl to zase průšvih s velkým P. A pak už nikdy žádná valná hromada nevznikla.
Malérům naší třídy však nebyl vůbec konec. Když v zimě zasypal sídliště sníh, tak samozřejmě začaly koulovačky. Jedna taková divoká koulovačka propukla o přestávce ve třídě. A protože se naše třída nacházela v přízemí, tak někteří vylezli okny ven, aby byl dostatek sněhu na koule. Třídou křížem krážem svištěly koule všech velikosti a brzo se ozvalo ječení dívek, kterým spolužáci za krk a výstřih strkaly sníh. A jelikož ve třídě bylo umyvadlo, tak dívky začaly na kluk lít vodu vším čím se dalo. Brzo se po třídě mnozí honili a kromě koulí začaly létat vzduchem křídy, houba a i jiné předměty. V hluku zcela zaniklo zvonění oznamující začátek hodiny. Když zkoprnělá učitelka vstoupila do třídy, tak jí hned zasáhly dvě koule a poté také mokrá houba. Okamžitě se rozkřičela na celou místnost, jenž vypadala neskutečně. Na stěnách i stropě byly mokré fleky, všude byly všelijak posunuté lavice, převrácené židle, na podlaze bylo nalito, rozházené věci a také spadlé květináče, z niž se vysypala hlína. A tak na konto průšvihů naší třídy přibyl další. O našem posledním velkém maléru, který se týkal třídního mejdanu uspořádaného na závěr naší školní docházky ve škole, jsem už psal. Školní léta mají své kouzlo a vzpomínám na ně moc rád.

| insolitus