Brouzdej.cz

O jednom parném odpoledni

Některé humorné zážitky si člověk pamatuje celá dlouhá léta. Jeden takový se odehrál před řadou let jednoho slunného odpoledne u nás na chatě.

To odpoledne bylo opravdu parné a všem sluneční žár lezl na nervy a také na mozek. Matka se po obědě pojednou pustila do kritiky otce v tom smyslu, že by měl začít něco dělat s tím nepořádkem, co panuje na zahradě. Nebylo to poprvé a ani naposledy. Otec byl po dobrém jídle vytržen z letargie a začal jako mnohokráte předtím argumentovat k čemu jaké krámy, či harampádí mu je nebo jednou v budoucnosti bude užitečné.
Naše zahrada po řadu let skýtala neutěšení pohled. Na otcovi zanechala vojna patrně trvalé následky, protože jeho oblíbenou byla zelená. A tak ledacos přemaloval na zeleno a dokonce i jeho bílé kapesníky změnily barvu. Na chatu jezdil kompletně v zeleném oděvu se stejně zbarveným batohem. Ale zpátky k naší zahradě.
Na ní se projevila plně jeho mánie, která by se dala nazvat maskovací. A to takovým způsobem, že během několika let se po obou stranách plotů objevilo velké množství keříků a stromečků. Zákonitě během dalších let vznikla džungle, jenž neměla v širokém okolí ostatních zahrad konkurenci. Příliš zeleně však znervóznilo souseda, a tak tu a tam u jeho plotu uschl strom. A mnozí náhodní kolemjdoucí jen užasle hleděli na neprostupnou stěnu zeleně a přemýšleli, co je to za chataře.
Také jsem za čas pochopil, že stromokeříková džungle slouží k zakrytí nepořádku na zahradě, na níž bylo k vidění ledacos. Prkna, cihly, zrezavělá železa, různá nářadí, srolovaný plot, na něhož dlouhá léta marně čekaly postavené kůly a také několik nefunkčních sekaček. A s tímhle nepořádkem toho parného odpoledne se mělo něco udělat.
Můj pokus o zmizení ze zahrady po anglicku nevyšel, což mělo za následek mé zapřažení do neúspěšné snahy dát zahradu do pořádku. Otec se jako tradičně začal přehrabovat v haraburdí a se smyslem pro maskování mnohé věci schovával k houštinám, kde na ně nebylo vidět. Pak se vrhl na svou oblíbenou činnost, která spočívala v tom, že začal vybírat kamínky v trávě. Ty poté házel přes stromy a keře za plot, přičemž hrozilo, že případní kolemjdoucí budou překvapeni dopadajícími kamínky.
Já jsem se zdekoval do stínu a doufal jsem, že parné odpoledne přežiji v klidu. Zanedlouho jsem však pocítil strašný zápach. Ten také vyrušil otce, jenž začal nervózně chodit po zahradě. Brzo začal ze svých úst vypouštět velmi sprostá slova na adresu někoho, kdo čistil žumpu. Podobné nadávky byly brzo ke slyšení z mnoha okolních zahrad. A tak část chatové osady byla zralá na vyhlášení chemického poplachu. Otec si dokonce dodal odvahy, vyšel ze zahrady a zuřivě gestikuloval rukama. Svými siláckými řečmi měl snahu zapůsobit na ostatní chataře a snad zorganizovat výpravu, která by po čichu došla k místu, odkud se line zápach. K tomu však nedošlo a větřík po čase rozptýlil smrad a otec opět zmizel v zarostlé zahradě, kde se cítil maskovaný před ostatním okolím.
Část zahrad v chatové osadě však měla ještě něco zažít, o což se měl postarat právě otec, jemuž patrně sluneční žár vlezl příliš na mozek. Jak si jinak vysvětlit, že dostal nápad spálit v kamnech staré hadry a papíry. Komín ze začátku netáhl, a tak se ve vnitřku chaty objevil hustý kouř. Matku kouř okamžitě probudil a její reakce není třeba blíže popisovat. Vzápětí se z chaty valil dým a zároveň se ozývaly dvojhlasné výkřiky. To už však hustý černý kouř stoupal také z komína. A mně se zanedlouho zmocnil pocit, že dochází k lokálnímu zatmění slunce nad naší zahradou. Vanoucí slabý větřík určil, kterým směrem černočerný dým půjde. A ten si to namířil přes cestu na zahradu, na niž se na lehátku opalovalo několik lidí. Přes houštiny jsem sledoval, jak se zahrada za cestou noří do tmavého kouře. Z něho se brzo začalo ozývat velké množství nadávek, zatímco otec s matkou vyběhl zakašlaní z chaty. Plíživý dým se mezitím rozšířil dál a brzo u naší zahrady bylo několik rozkřičených postav, kterým se otec sotva stíhal omlouvat. Na máti šly mrákoty s ostudy, co otec způsobil a já jsem v rozplývajícím kouři zmizel ze zahrady, abych nemusel slyšet hodně ostrá slova matky, co řekne otci.

| insolitus