Brouzdej.cz

Táborák

K létu neodmyslitelně patří táboráky. Jeden zvláště povedený mám stále v paměti, i když se už odehrál před lety.

Večer se blížil a otec celý den k nelibosti matky zasvětil přípravě táboráku. Se slovy, že večer bude pěkný“fajrus“ natahal do ohniště spoustu dřeva i větví. Zvláště si zakládal na tom, že v ohništi nebude žádný papír, ale jen šišky, které budou sloužit na podpal
Když se setmělo, tak jsme se všichni u ohniště sešli. Otec měl proslov o pravidlech správného táboření. Nikoho to moc nezajímalo, protože tohle už mnohokráte říkal. Nakonec ho matka vyzvala, aby konečně ohniště zapálil. A tak v následujících minutách otec škrtal jednu sirku za druhou a dával je mezi šišky. Přitom si jako tradičně popálil prsty a jeho snaha o zapálení byla marná. Oheň ne a ne vzplanout. Byl jsem tedy vyzván, abych se snažil foukat do míst, kam budou dány hořící sirky. Ani to však nepomohlo a jen jsem se nadýchal kouře
To už samozřejmě matka nevydržela a prohlásila, že jde pro papíry. Mezitím děda s babičkou měl úplně jiné starosti. V nastalé tmě někam dědovi spadly brýle, a tak jsme zanedlouho všichni lezli kolem ohniště a hledali brýle. Matka jako tradičně dostala dobrý nápad a zaběhla do chaty pro baterky. Pak se na zahradě pohybovalo několik světel, přičemž se tu a tam ozvala nadávka. Nakonec se brýle podařilo nalézt, ale rozšlápnuté
Další pokus o zapálení tábořiště byl ve znamení papírů. Otec to nesl dost těžce, poněvadž jedna jeho zásada, která spočívala v nezapalování táboráku papíry, vzala za své. A jako tradičně to otec přehnal. Na hromadu dřeva a větví dal spoustu listů z novin a časopisů. A fajrus, který sliboval, tak opravdu nastal. Přes metr vysoké plameny náhle šlehaly k noční obloze a všichni jsme pocítili nevídaný žár, což mělo za následek naše vzdálení se od ohniště. A brzo se nám naskytl pohled na nespočet velkých i malých hořících kusů papírů, které se rozlétly všemi směry po zahradě. A tak jsme brzo začali běhat po zahradě a botami dupat na dopadnuvší kousky papírů, aby nám táborák nezačal i na jiných místech zahrady
Rozruch však u táboráku pokračoval i nadále. Otec při házení dalších papírů do ohniště zjistil, že matka na podpal přinesla jakési důležité papíry, které potřebuje ke své práci. A zákonitě se tzv. objevil i oheň na střeše
Pak jsme se konečně dostali k opékání buřtů, ale ani při téhle činnosti však nezavládl klid. Rozkládací stolek, na němž bylo ledacos, se na nás asi už nemohl dívat a sám od sebe se rozložil. Pivo vyteklo do trávy, což otce a dědu vůbec nepotěšilo. Pak babička dostala nápad, že přihodí do ohniště velký klacek. Trefila se. Jenže zasáhla i buřt napíchnutý na klacku, co držel otec. Ten jen za výkřiku přihlížel, jak mu on mizí v plamenech. Babička na sebe vzápětí opět upoutala pozornost, protože se náhle ozvalo velké rupnutí. Plátěná židle nevydržela a ona se ocitla zaražená v její dolní části. Vytahovali jsme jí všichni, přičemž jsme si navzájem překáželi. Táborák nakonec dospěl ke zdárnému konci, po němž jsme si mohli říci: Sláva nazdar táboráku, nezapálili jsme chatu ani zahradu

| insolitus