Brouzdej.cz

Strach

Strach je zákeřný...ale je třeba ho překonat...

Byla jedna holčička. Vyrůstala ve spořádané rodině s oběma rodiči a starším bratrem, když byla v bezstarostném předškolním věku všichni ji měli rádi...rodiče ji zahrnovali láskou...když si odřela koleno s utěšujícími slovy jí ho zavázali...vzpomíná jak spolu jezdili na výlety, ale i na to jak spolu třeba jen myli nádobí...když nastoupila do první třídy téměř nic se nezměnilo...nosila domů samé jedničky a všichni na ni byli pyšní...ale s dovršením 11 roku a nástupem na novou školu se vše změnilo...už nebyla tak oblíbená...a pro rodiče přestávala být ta jejich holčička...začínala to být jen přítěž...už ji neměli všichni rádi...ba naopak...stala se terčem posměchu, urážek a nejen toho...pomalu se začínala uzavírat sama do sebe, ale stále měla sílu odolávat...ale postupem času síly docházely...snažila se před všemi skrýt...a čím více se chtěla stát neviditelnou tím více jí ubližovali...pokaždé když byla kousíček od úspěchu...srazili ji ostatní zpět na kolena...štěstí se k ní obracelo zády...už přestala doufat, že se někdy vše obrátí...ale svitl jí malý plamínek naděje....odhodlala se k rozhodujícímu kroku k odchodu na jinou školu...co nejdál od zdroje své bolesti. S nástupem na střední školu se vše změnilo...zapadla do kolektivu...zase začala být oblíbená...nikdo nehleděl na její nedostatky, ale všichni obdivovali její kvality a brali ji takovou jaká je...jen rodičovská láska se nějak vytratila...už na ni nejsou pyšní když přinese dobrou známku....vídí jen její neúspěchy...ale s tím už se dalo by se říct smířila...ale předchozí špatné zkušenosti si vybrali svou daň...už nevěří...

Nevěří nejen svému okolí...ale i sama sobě....Na venek může působit sebevědomě, ale uvnitř je křehká a zranitelná...touží po štěstí, ale už nemá chuť ho hledat...a když k ní přijde...ví že je to jen na chvíli, a proto se z něj neraduje...a čeká jen na chvíli, kdy ji zas ukáže záda...

Tak to je můj příběh...strach z toho, že mi zas někdo ublíží mě nejspíš bude provázet celý život, ale já se ho snažím zbavit...ale zatím se mi to nedaří...proto nevěřím...nevěřím svým nejbližším, které tím zraňuji...já jim chci věřit...ale potřebuji čas...

| Erisha