Brouzdej.cz

Můj příběh

Zkušenost, kterou už nikdy nechci zažít.

Můj příběh se začal odehrávat asi před šesti lety. Z malé vesnické školy o šedesáti žácích na pět tříd jsem přestoupila na osmileté gymnázium a myslela jsem si, že se mi otevře nový svět. Poznám nové přátele a zažiju skvělá dobrodružství. To jsem ještě netušila, co mě čeká. Do primy jsem nastoupila se svojí kámoškou, takže začátky nebyly tak těžké. První dva roky šly celkem skvěle. Nebyla jsem sice nejoblíbenější, ale dalo se to snést, protože jsem se pořád musela učit a na nic jinýho mi celkem nezbýval čas. Po těch dvou letech se vše celkem uvolnilo a začala jsem poznávat lidi ve třídě. Od typických narážek na vzhled a chování, který jsou u puberťáků úplně normální, ale vše přešlo rovnou k psychickému teroru. A tak jsem si začala okolo sebe stavět pomyslnou zeď, která mě měla od nich uchránit, ale čím vyšší a silnější byla, tím se jejich chování zhoršovalo. V kvartě to došlo tak daleko, že jsem odmítala do školy i chodit. Řeknete si: "Jo to zažívá v novém prostředí každý." Ale když to zašlo až tak daleko, že mě jeden spolužák o přestávce fyzicky napadl, rozhodla jsem se, že už to tak nemůžu nechat.
Na začátku prváku jsem se odhodlala a řekla vše třídní učitelce. A ona se mi vysmála do obličeje, že prý v naší třídě není něco takového možný. "Vždyť jste přece takový skvělý kolektiv." Tak to jsem opravdu nečekala. Podala jsem si žádost na OA a za dva dny jsem byla pryč. Celou dobu nikdo netušil, že odcházím (teda kromě třídní). A když se dozvěděli, že druhý den už nepříjdu, začali se všichni chovat jako největší kamarádi. Nebyla jsem jediná, kdo kvůli šikaně z gymplu odešel. Kámoška se kterou jsem nastoupila, odešla týden po mě a dva kluci odešli už v kvartě. S odstupem času jsem se potkala s jedinou kámoškou, kterou jsem na gymplu měla. Dozvěděla jsem se že se teď "obětním beránkem" stal, ten co vyvolával všechnu tu nenávist ke mě a ostatním. Ach jak se lidi mění.
Jen jsem chtěla poradit všem kdo jsou v podobný situaci, že je nejlepší zarazit vše už na začátku a nenechat si od nich zničit nervy. Po své zkušenosti na gymplu už nikomu nevěřím a to mě dost omezuje. A nevím jestli už někdy někomu budu věřit.

| Erisha