Nevím čím to je, ani proč to tak je, ale vždycky přestanu na pár měsíců úplně blogovat a pak, když můj blog za nějaký čas otevřu mám opět chuť psát a psát ... Asi potřebuju mít nějakou blogovací pauzu či co :-) Každopádně už nebudu nikdy ohledně blogu nic slibovat, protože po několika zkušenostech vím, že to jaksi nedokážu splnit. Všichni mě mají za zodpovědného člověka, ale už o sobě vím, že všechno dělám na poslední chvíli a nedokáži se přinutit dotáhnout něco až do úplného konce, pokud nade mnou někdo nestojí nebo mi nedá pevný termín, kdy má být práce dokončena.
Ve škole totiž výše popsané nefunguje. Možná by s tím šlo něco udělat,
ale také o sobě začínám zjišťovat, že v některých věcech nemám vůbec
pevnou vůli. A to přichází docela zásadní období v mém životě, dá-li se
to tak nazvat, z hlediska budoucnosti. Příští školní rok už budu v
septimě, což znamená pouhé dva roky do zkoušky dospělosti - maturity a
také volbu, co potom. Již nyní si musím vybrat dva volitelné předměty
do septimy. Rámcově vím, co chci dělat a kam jít na vysokou, ale je to
docela ošidné rozhodnutí, protože některé semináře jsou dvouleté, takže
do něj musíte docházet i v oktávě a po dvou letech můžete z tohoto
předmětu maturovat, kdežto jiné jsou jen jednoleté a tím pádem budete v
oktávě volit znovu. Vzhledem k tomu, že nevíme, co bude za semináře v
oktávě, nemáme šanci si to pořádně naplánovat (semináře jsou otevírány
jednak podle počtu žáků, ale také podle dotací ministerstva). A když to
vemu úplně z jiné stránky, tak taky nevím, jakou tu maturitu vlastně
budu dělat ... Budu si vybírat čtyři předměty nebo šest? Budu si volit
mezi lehčí a těžší variantou? Bude maturita státní? ... Na můj vkus je
tu docela mnoho otazníků ...
Každopádně si to ještě nechám vše projít pořádně hlavou. V tomto je to
ovšem se mnou tak, že když se pro něco rozhodnu jdu za tím, i když se
podmínky mění. Za názorem si stojím a nejsem v tomto jako moje (musím
to tak říct, protože jinak se to už nedá nazvat) bývalá kamarádka,
která mění názory ještě víc jak ponožky podle toho, s kým právě mluví,
aby se mu zalíbila a byla "in". Exkamarádka se mi neříká lehce - ještě
nikdy jsem nemusela někoho nazvat exkamarádem a vymazat ho ze sebe, ale
toto bylo pro mě velice zlomové rozhodnutí. S každým se snažím vycházet
zadobře a porozumět mu. I s tímhle člověkem to původně šlo, ale ona si
nenechá poradit nebo vysvětlit ... Nedejbože, abyste jí něco vytkli ...
Ne, tohle už nemohlo mít pokračování, moc mě ranila a přestože jsem se
to snažila přejít a nějak přenést přes srdce, tak se mi to nepodařilo a
ona svým dalším chování jen ťukala další hřebíčky do rakve.
| Darmy
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools