Brouzdej.cz

Anglie - 3.den

Byly jsme vzhůru ještě před tím, než nám Peter zabouchal na dveře "Good morning" (asi si říkal jistota je jistota) a těšili jsme se na Londýn - co nám toto město, do kterého jsme se tak těšili, může nabídnout? Donedávna jsme znali Big Ben, Houses of Parliament, Westminster Abbey, London Eye, Tower Bridge etc. jen z obrázku a teď to můžeme vydět "na vlastní bulvy". Už jsme se moc těšili, a tak jsme byli dole na snídani v cukuletu.

Ještě, než se pustím do popisování dne, seznámím Vás s domem, ve kterém jsme bydleli. Jak už jsem psala, v Anglii jsou malé, většinou dvoupatrové řadové domky. Bydleli jsme taky v takovém. Vchodové dveře vedly rovnou do jídelny (ne moc malá ale ani ne moc velká) - z jídelny byl vstup do malé kuchyňky (něco podobného jako v našich poměrech kuchyně v panelákovém domě 2+1 a jim podobné), pak vedla z jídelny menší chodbička, odkud bylo možné vstoupit do obývacího pokoje (ve kterém jsme ovšem nikdy nebyli), na záchod a vedly odtud strmé schody do druhého poschodí. Nahoře byly celkem tři pokoje plus koupelna. V jednom měli Peter se Suzan ložnici a zbývající dva byly pro děti - Tyler se stěhoval podle toho, jestli u nich bydleli nějací studenti nebo ne, protože v obou dvou byly dvoupatrové postele a v tom, ve kterém jsme bydleli (mimochodem byl to nejmenší pokoj hned po kuchyni, která se mezi pokoje ani nedá počítat) bylo poznat, že je to jeho pokoj (hračky a další vybavení jako skříň s jeho věcmi etc.).

Ke snídani jsme měli cornflakes s mlékem a džus (tipovala jsem, že byl ananasový, ale měl docela zvláštní chuť) a vyfasovali jsme tašku s obědem. Jak jsme později zjistili, byli jsme na tom oproti jiným děckám docela dobře. Dostali jsme čtyři tousty (resp. dva a dva na sebe) se šunkou a sýrem, půllitr vody (jiní dostávali malé fruko, takže tady naše rodina bodovala :-))), sušenku, jablko a buchtu.



Pak jsme již vyrazili, ale jaké to bylo překvapení když jsme zjistili, že venku prší ... No nic, narazili jsme kšiltovku na hlavu, oblékli bundy (deštník nemělo cenu brát, foukal docela silný vítr) a vyrazili směr parkoviště. Docela nás překvapilo, že jsme nasedli do jiného auta, než kterým jsme jeli večer, ale hlavně nějaké, ne? Tentokrát trvala cesta na parkoviště asi 10 minut a byly jsme tu mezi prvními (srazy bývaly v 8:15).

A teď je čas na veselou historku z natáčení! :-) Na parkoviště se blížilo se auto, ve kterém byli dospěláci, kteří patřili ke druhé škole z Benešova. Auto zastavilo kousek od parkoviště, dospěláci vylezli, pobrali si věci, co měli s sebou vevnitř v autě a chystali se otevřít kufr, když tu najednou "brm, brm ...." a auto ujelo :-) Nepomohlo ani skákání a mávání - paní za volantem možná nabyla dojmu, že je to na rozloučenou. Nutno říct, že v kufru měli veškeré jídlo a další oblečení, takže to zas tak veselé nebylo ... Jak ale poznamenal jeden "postižený" pán - hlavně že mám foťák :-)



Když jsme se všichni sešli a přijel dokonce i autobus bylo už něco okolo půl deváté a tak jsme vyrazili z kraje Londýna přímo do jeho středu. Poznali jsme, co je to pravá londýnská špička a taky jsem dospěla k důležitému poznání, že na těch silnicích, kde bývá dost těsno jsou speciální pruhy jen pro městské autobusy, aby nejezdili pozdě. A nikdo se do těch pruhů neodváží vjet, což dle mého názoru by u nás normální nebylo ...

Dopoledne jsme měli na programu projížďku Londýnem po nejdůležitějších místech autobusem až k Buckingham Palace, kde jsme měli shlédnout v 11:00 střídání stráží. Namačkali jsme se nějakým způsobem do první řady, ve které jsme ale dlouho nevydrželi, protože jiní lidé byli iniciativnější. Naštěstí to ale jeden policajt ve žluté vestě krotil a ty, co si dovolili již příliš vykazoval pryč. Byl to zajímavý zážitek, kdy před vámi pochodovala jak hradní stráž, tak stráž na koních. A jeden poznatek - vedle paláce stála Škoda Fabia :-)) - nevím, co tam dělala, ale prostě stála tam :-)). Střídání stráží trvalo něco přes hodinu, ale na konec jsme nezůstali - udělali jsme si piknik naproti paláci v parku pod stromem a pak jsme měli sraz u autobusu. Taky se střídavě zastavovala doprava, aby se nenarušil průběh střídání stráží, když zrovna přicházela stráž.





Po poledni jsme navštívili Science Museum, které je opravdu hodně obrovské a ta hodina a půl, kterou jsme měli na prohlídku zdaleka nestačila. Kdyby tam člověk strávil den, tak stejně nemá vše projitý, protože je tam moře různých exponátů. Muzeum má celkem pět pater plus přízemí. Každé patro je rozdělené do různých sekcí. Hodně zajímavá byla námořní část, kde byly modely lodí i tři metry dlouhé s mnohými detaily. Dále bylo vystaveno Apollo 10 a monopost Mikky Hakkinena který naboural v Imole 1999 a mnoho dalších zajímavostí. Něco si můžete vyzkoušet i na vlastní kůži (např. snímání otisků prstů, optické jevy ....).



Odpoledne jsme měli jít na prohlídku Muzea voskových figurín Madame Thussaud´s, ale protože by to lezlo moc do peněz, rozhodli jsme se pro mnohem levnější a myslím, že i v tuto chvíli zajímavjší volbu a to, že si Londýn projdeme pěšky - tedy to nejdůležitější. Autobus nás vyklopil kousek od Big Benu, takže jsme byli blízko veškerému dění.

Postupně jsme prošli kolem Westminster Cathedral, Big Benu a Houses of Parliament až k Temži - prošli jsme kolem Temže až na Trafalgar Square, kde jsme dostali krátky, asi 45 minutový rozchod. Někteří se byli podívat až na Picadilly Circus, jiní se jen poflakovali po Trafalgar Square a odpočívali, někteří vymetli obchody a nakoupili první suvenýry domů. Když jsme se všichni ve zdraví sešli, přešli jsme po mostě na druhý břeh Temže a po nábřeží, kde bylo plno pouličních umělců (jeden dokonce dostal od spolužáka pětikačku :-) až k London Eye a nazpátek k Big Benu. To už jsme byli celkem utahaní a těšili se do autobusu, i když na druhou stranu bychom se klidně zašli podívat ještě jednou. Museli jsme u autobusu počkat na druhou školu, která se někde zdržela (což se jim stávalo docela často) a pak jsme již vyrazili vstříc našemu parkovišti a přechodným domovům.

Po cestě "domů jsme si s Peterem vykládali co dělá za práci (nějakého managera, ale čeho jsme se již nedopátrali) a když se dozvěděl, že cesta autobusem k nám domů trvá něco okolo dne, tak jsme málem nabourali, jak se divil (ne s tou bouračkou si dělám srandu, ale že se divil to je fakt). K večeři jsme dostali těstoviny s nějakou masovou omáčkou a čaj. Ani dneska nedošlo k hromadnému povídání s rodinou v obývacím pokoji, protože jsme byli tak utahaní, že jsme byli rádi, když jsme se vydrápali nahoru do postele. Ještě se stavila Suzan, kdy chceme vstávat a usnuli jsme tvrdým spánkem medvěda brtníka.

TO BE CONTINUED aneb čtvrtý den někdy příště - Greenwich, National Maritime Museum, plavba lodí po Temži, Tower of London, Tower Bridge

| Darmy