Brouzdej.cz

Anglie - 1.den

Je to sice už delší dobu, co sem byla v Anglii (2 týdny), ale ještě pořád se s vámi chci podělit o své zážitky. Dřív to nešlo, protože učitele vůbec nezajímá, že už je jaro a studenti by chtěli po dlouhé zimě myslet zase pro změnu na něco jiného než na školu ... Třeba tento týden jsme od pondělí do středy psali každý den minimálně dvě písemky a předchozí týden to nebylo o nic lepší ... Ale dost školy, tento zápisek se přece má týkat úplně něčeho jiného.Zájezd do Anglie trval 6 dní, takže můžete očekávat šestidílný seriál se zážitky a bohatou fotogalerií k tomu. Takže už na nic nečekejte a pojďte se podívat na náš první den.

Jeli jsme s CK Školní Zájezdy a autobus měl být přistaven ke škole v pondělí, 21.3.2005 v čase 10 hodin a 20 minut. Sraz byl naplánován na desátou hodinu, abychom se dozvěděli poslední potřebné informace a hlavně abychom se zkompletovali. Každý nově příchozí studentík dostal malý lísteček se jménem rodiny, kde bude ubytován (ubytování po dvou lidech v pečlivě vybraných hostitelských rodinách, které bydlí na předměstí Londýna) a pak už se čekalo jen na autobus. Ten přijel docela brzo, a tak jsme se naposledy rozloučili s rodiči, naházeli batohy a tašky do autobusu a vydali jsme se vstříc Anglii. Vlastně ještě ne ... Museli jsme se zastavit v Brně pro průvodkyni a do Benešova pro další školu, která zaplnila zbytek autobusu. No, zbytek není přesné slovo, protože nás bylo 15 a jich ten zbytek, tudíž dvakrát víc ... No byli v přesile no ...

Cesta do Brna uběhla docela rychle a my jsme se pak prokličkovali do středu města pro průvodkyni. Ta začala hned po nástupu a následném seznámení plnit své povinnosti, když nám rozdala kartičku se zdravotním pojištěním, kartičku s pojištěním proti úpadku CK a také kontakt na mobil.

Pak už jsme se odstali na D1čku a nechali se ukodrcávat poskakujícím autobusem. V autobuse panovala super nálada, každý se moc těšil a ani mu nevadila 24 hodinová cesta. Asi za tři, možná tři a půl hodiny (kdo si má ty časy pamatovat), jsme dorazili do Benešova. Cestou kluci vykřikovali, že mají zaručené zprávy o tom, že s námi pojedete dívčí lyceum ... Ehm ... nebrali jsme jim tu naději, ale nakonec dopadlo vše jinak, protože s námi jela Integrovaná střední škola technická .. takže no ... změna plánu - většina byli kluci ;-)) (ale jak se později ukázalo bylo to ještě lepší než kdybychom jeli s oním dívčím lyceem ;-))

A pak už autobus nabral konečně směr Anglie - tedy napřed hraniční přechod Rozvadov. Tam jsme dorazili přes Prahu (kupodivu nebyla ani moc ucpaná, na Barandově to šlo jako po másle) asi za další tři hodiny, takže jsme byli na hranicích něco před pátou. Autobus zastavil kousek před přechodem, abychom si mohli nakoupit zásoby ještě za české peníze - vzali jsme útokem benzínku, kde každý dostal za úkol nakoupit jeden "bulvární časopis" (tyto role byli již přerozděleny cestou, takže každý věděl po čem jde), abychom se cestou nenudili a nakonec nezůstal našemu nájezdu ušetřen ani Mc´Donald.

Pozn.: Teda ještě jsme v ČR a já mám sepsaný takový román ... To nechci vidět můj příští zápisek, který se bude týkat už Anglie ...

Kdybychom neviděli budovy celní správy a nezačali by pípat mobily s uvítáním od operátora v nové síti, tak bychom ani nepoznali, že jsme přejeli hranice, protože autobus normálně projel bez zastavení ... No a už jsme byli v Německu ... V autobuse jsme byli diváky Kobry 11, a tak žádné policejní auto neušlo poznámce "to jsou určitě Bonrath s Hetzbergerem" a pokud bylo v blízkosti nějaké BMW, tak samozřejmě následovala hláška "hele, Semir jede" ;-))

O cestě přes Německo snad ani nemá cenu nic psát, protože jsme viděli buď benzínku s WC (tady mi nezbývá napsat nic jinýho, než že Němci jsou skrblíci, protože za celou cestu jsme záchody nikde neplatili jen v Německu a to dokonce až 50 eurocentů) nebo tmu, protože už byli pozdní večerní hodiny a dokonce se schylovalo k noci. Pustili jsme si v TV Pearl Harbor (předtím jsem ho neviděla, tak jsem byla docela zvědavá, jestli ten film stojí opravdu za to, ale mám docela smíšené pocity ... hlavně z těch "vlasteneckých keců" na konci filmu) a pak ještě nějakou komedii s Lesliem Nilsenem, tak jsme se celkem bavili, i když někteří již byli tuzí :-)

Po půlnoci byla tuhá již větší půlka autobusu a cesta Německem pomalu ale jistě ubíhala. Ani nevím kdy jsme se dostali přes hranice s Belgií, protože jsem sem tam taky usnula ... Vlastně mě to prozradil až čas u přivítací SMSky v nové síti, ale to byste po mě už chtěli moc, abych vám řekla kdy to bylo ;-))

Na této části cesty nebylo pořád nic zajímavého, zlom přišel až ve Francii (zase stejný scénář s SMSkou ;-) - vždycky začala zvonit půla autobusu), kdy nám zbývalo nějakých 60 km do Callais - do přístavu.

To už je ale vlastně druhý den, takže TO BE CONTINUED :-))

Příště uvidíte: Callais, Dover, Leeds Castle i s fotodokumentací :-))

| Darmy