Brouzdej.cz

Třetí rozměr českého kina

Rodiče mi říkali, že do známého pražského 3D kina míří už jen výpravy venkovanů, protože všichni z Prahy už tam byli. Já tam ještě nebyl, takže jsem se rozhodl tento nedostatek napravit.

Kino Oskar IMAX prý nabízí návštěvníkům nevšední zážitek. Na nesmírně širokém plátně sledujete film, na nose máte nasazené směšné černé brýle a vidíte všechno 3D. Před začátkem 3D filmu nás uvaděčka informovala, že kdybychom na sebe vyskládali slony, vešlo by se jich na plátno asi deset.

Je to sice hezké přirovnání, ale chtěl bych vidět někoho, jak v kině skládá na sebe slony. Plátno je vskutku obrovské, takže jsem zvědav, jaký zážitek si odnesu z dalšího dílu kultovní série Matrix Revolutions, který uvidím právě na velkém plátně 3D kina.

Zatím sedím v kině, na nose mám legrační černé brýle a jsem plný očekávání. Musím přetrpět reklamy z nichž některé jsou vytvořeny pomocí třetího rozměru. Náhle se ocitám v podmořském světě a z dálky připlouvá žralok. Vynořuje se z plátna a pluje až k mým očím, kde se zastaví.

Otevírá tlamu a já zvedám ruku, abych se žraloka dotknul. Neuvěřitelné. Kolem se prožene hejno malých ryb, pestrobarevné lastury leží na zemi, řasy se vlní v tanečním rytmu a vzduchové bublinky mi proudí kolem očí.

Je zbytečné abych ve filmu hledal děj, protože se tvůrci soustředí hlavně na přibližování různých věcí k divákovi. Mám z toho pocit, jako kdyby si jen hráli ve svém oblíbeném 3D programu. Vidím jen lacinou 3D show beze špetky myšlenky.

Naštěstí reklama brzy končí a začíná samotný film Cyberworld. Na plátně ožívá 3D průvodkyně, poměrně hezky animovaná dívka s malým poprsím. Stiskne svůj ovladač, ten vystřelí paprsek a ze zadu ze sálu se ozve: "Au, moje oko".

Opět sleduji kameru jak prolétává kolem virtuálních postav, různě se přibližuje, oddaluje a důraz se klade na 3D vjemy. Chtějí diváci vidět jen ty efektivní prolety ve virtuálním světě anebo by unesli i jiný než 3D zážitek z filmu?

Odcházím z 3D kina a mám z něho rozpačité pocity. Dříve 2D obrázky skutečně ožily a byly neskutečně skutečné. Příběh byl jednoduchý, umělý, škrobený a napsaný jen pro efekt, aby se divákův chtíč ve třetím rozměru uspokojil.

Když jsem viděl 2D Matrix, Pelíšky či Pupendo, zůstal ve mne jiný pocit a přemýšlel jsem o poselství, které se mi autoři filmu snažili předat. Vychutnal jsem si až do dna emoční prožitky hlavních postav, skoro jsem nedýchal u scén plných napětí a o filmu jsem si později mohl povídat s přáteli.

Ve srovnání s klasickým kinem zůstává alespoň pro mne 3D rozměr jen pouťovou atrakcí, kde vám ukáží výbornou i efektivní show pouze pro vaše oči. Duše i mysl zůstane čistá a prázdná. Uvidíte jen výkřik moderní technologie bez kreativity a obvyklé dějové hloubky. Jenom se dívejte a vypněte mozek, protože ho potřebovat nebudete.

Až se začnou točit filmy i ve třetím rozměru, bude to pro náročného diváka zajímavější. Dokázal bych si představit pokračování Matrixu ve třetím rozměru. Jenom by si tvůrci měli dávat pozor, aby zbytečně nezačali třetí prostor zneužívat. Já si totiž chci z kina odnést pocit, že jsem něco viděl.

Film by mi měl předat nějakou myšlenku, úvahu a vyvolat ve mne pocity. Pokud se to tvůrcům nepodaří, bylo natáčení filmu jen ztráta času a peněz.

2.11.2003

| DarkMaster