Brouzdej.cz

Kráčíme nouzovým východem...

* Reportáž TV Prima * Návštěva vedení obchodního centra * Zavřou nás? * Na veřejném prostranství se nesmí natáčet! * Rány na těle a duši * Trestní oznámení *

Druhý den začal jako obvykle. Ráno jsem vsal, protřel nevyspalé oči, osprchoval se a utíkal do práce. Bylo asi deset hodin, když mi zazvonil mobil a Kostěj mi oznamoval, že máme před obchodním centrem sraz s TV Prima.

"Dobře, budu tam, ale nesmí tam být vidět můj obličej. Chci zůstat v utajení," odpovídám a upravuji v Excelu jednu důležitou tabulku. Ručička hodinek se pomalu blíží k jedenácté hodině. Doma si oblékám stejné tričko a kalhoty, které jsem měl v neděli.

Uplyne několik málo minut a já již stojím před Obchodním centrem Nový Smíchov. Čekám raději v dostatečné vzdálenosti u rozkopané cesty a s obavami sleduji černého strážce. Kostěj se objeví až za chvilku. Přešlapujeme vedle zábradlí a Kostěj zatím vyřizuje hovor s redaktorem serveru iDNES. Předává mi mobil, takže stručně odpovídám na otázky a popisuji nešťastné události.

Štáb TV Prima přijíždí v modrém voze. Kameraman je mladík, který si nepřeje, aby byl zachycen na fotografiích. "Když vás bude zakrývat kamera, mohu takové fotky zveřejnit?" Souhlasí. Petra Buštu jsem viděl kdysi hodně dávno ve zpravodajství, pěknou reportérku Tv Praha neznám.

Novináři si natáčí rozhovor s Kostějem, takže si zatím fotografuji televizní štáb v akci. Přichází řada i na mne. Říkám redaktorům svoji podmínku, že si přeji zachovat anonymitu. Staví mne zády ke kameře, reportér Petr Bušta zahájí natáčení otázkou, abych popsal události, které se v neděli seběhly při naší akci Flash Mob.

Stručně a v několika větách líčím suše postup ochranky i následující výprask rozložitého strážce. Ve zpravodajství se později objevuje jenom druhá část rozhovoru. "Zkusíme se vypravit do obchodního centra," navrhuje Petr Bušta a uděluje kameramanovi pokyny. Odcházíme s nimi.

"Kdyby se něco uvnitř semlelo," říká mi vážně kameraman, "musíš se držet za kamerou, protože neručím, že bych tě nezabíral." Vstupujeme do dveří obchodního centra a docela se bojím, aby na nás ochranka znovu nezaútočila.

Cestu nám zastupuje rozložitý svalnáč z ochranky: "Promiňte prosím, ale v objektu je k natáčení potřeba povolení ředitele," vysvětluje. "Tak nás za ním zaveďte," odpovídá klidně Petr Bušta. Vcházíme do velké chodby. Tudy vedli Kostěje do malé místnosti s betonovou lavicí a kruhem k připoutání nepohodlných zákazníků.

Kráčíme bíle namalovanou chodbou po schodech, garde nám dělají dva silní strážci. Mluvit s námi nesmí. Ve druhém patře se zastavujeme před kovovými dveřmi. Tady sídlí vedení obchodního centra Nový Smíchov. Muž z ochranky se omlouvá, že musí nejprve prověřit, jestli nemá vedení nějakou poradu.

Za okamžik již stojíme v malé kanceláři. Dobře oblečený zástupce bezpečnostní agentury konstatuje, že nehodlá události komentovat, protože celou věc šetří policie. Tlustý černoch, zástupce ředitele, telefonuje špatnou češtinou asi svému nadřízenému. "Sedněte si prosím," žádá nás ochranka a zmizí za dveřmi.

Začínám se trochu bát, ale přítomnost médií mne uklidňuje. "Bohužel, pan ředitel s vámi nebude mluvit. Celou věc šetří policie," opakuje lámanou češtinou černoch. "Vaše ostraha nám říkala, že máte záznamy z průmyslové kamery," vkládá se do rozhovoru Kostěj, "pokud jste solidní, tak nám je ukažte." Vedoucí ostrahy takovou žádost kategoricky odmítá.

Odcházíme před obchodní centrum. Ochranka nás nenápadně doprovází a sleduje, jestli nikdo z nás nefotografuje ani nenatáčí. Reportéři si chtějí natočit vstupy, ale v ten okamžik zvoní jednomu z nich mobil.

Volá rozčilený ředitel objektu a vzkazuje nám, že se v prostoru obchodního centra nesmí natáčet. "Stojíme na veřejném prostranství, nejsou tady žádné zákazy. Respektujeme váš zákaz natáčení v objektu, protože jej máte vyznačen na dveřích, ale tady nám to nemůžete zakázat," zlobí se Petr Bušta.

"Škoda že jsem mu dal tu vizitku," povzdechne si reportér, "určitě by přišel dolů a my bychom mohli něco natočit." Kameraman chce natočit několik záběrů, takže nás s Kostějem postaví proti sobě a máme předstírat, že si povídáme. Potom ještě natáčí, jak jdeme do obchodního centra. Záběr se později objeví ve zpravodajském deníku TV Prima.

Kostěj si chce koupit zapalovač, ale vstříci mu jdou tři statní členové ochranky, takže se raději společně otáčíme a jdeme pryč. Loučíme se s reportérkou a redaktorem. Odcházím do metra a odjíždím zpátky žít svůj normální život.

Rány na těle se zahojí časem, ale rány na mé mladé poetické duši ještě nějaký čas budou krvácet. Ačkoliv jsem porušil jedno sporné nařízení, rozhodně jsem nečekal, že mne zápasník z ostrahy zmlátí. V takovém případě bych se Pooh Flas Mob vyhnul opravdu velkým obloukem.

Zástupci obchodního centra Nový Smíchov zatím neprojevili sebemenší náznak omluvy a vůbec se s námi nebaví. Omluva nepřišla ani ze strany uhlazeného elegána, který velí svým tvrdým hochům z ochranky. Z novin a médií se dozvídám fundované rady právníků a odborníků, kteří doporučují podat trestní oznámení.

Po bitvě je každý generálem. Rozložitý zápasník z ochranky možná nevydržel mé neustálé slušné opakování prosby, aby zavolal policii a rozhodl se vzít zákon do svých rukou. Neposlušný fotograf si podle něho zaslouží pořádnou nakládačku. Protože je jeho trestní rejstřík čistý, dostane u soudu pravděpodobně jen podmíněný trest. Možná přijde o práci nebo mu bude zakázána činnost v jeho oboru.

Kdyby se alespoň slušně omluvili za své chování. Nechci svým trestním oznámením zkazit život tvrdému muži z ochranky. Proto váhám, jestli mám takový krok podniknout. Sám dobře vím, že jeho chování bylo protiprávní, ale...

... oba jsme udělali chybu. Já jsem fotografoval, on překročil své pravomoce. Stejně jako já je také jenom člověk a obyčejný občan. Zapomeňme na to, že se něco podobného stalo. Lidé dělají chyby. Na světě existuje jedno krásné slovo, kterým bych chtěl svůj dnešní zápisek uzavřít.

9.9.2003

| DarkMaster