Brouzdej.cz

Sázava Fest 2003 - hudba a hezké holky

Reportáž psaná nikoliv na oprátce, ale z festivalu Sázava Fest 2003. Tančím v rytmu house, poslouchám skupinu Kryštof, bavím se s dívkami z Prahy a užívám si. Festival mnoha tváří, jazyků a barev je za námi...

Všechny cesty vedou do Sázavy
Přemýšleli jsme s Mikim, kam opět vyrazíme na víkend. Až do poslední chvíle to nikdo nevěděl a hledali jsme různé akce. Dvě hodiny před odjezdem mi Miky napsal přes ICQ, že našel Sázava Fest. Řekl jsem si, proč ne a souhlasil, že vyrazíme na festival. Již třetí ročník benefičního hudebního festivalu se uskutečnil na ostrůvku s přiléhavým názvem Areál Ostrov. Kolem ostrůvku protékala řeka Sázava a do našich žaludků protékalo pro změnu vychlazené pivo zvané Gambáč.

Než jsme se ovšem uvelebili s krosnami nedaleko pódia a oddali se tónům hudby, předcházela všemu strastiplná cesta autobusem z Prahy. Slunce pražilo, náš řidič nemluvil česky a nerozměnil mi drobných 1 000 Kč. Prý není banka.

Jeli jsme ve složení Tomáš, specialista na rozdělávání ohně z toaletního papíru a plotu, Miki - vždy vybavený organizátor a pochopitelně já, tahač stanu pro tři osoby a 5 litrové láhve s vodou.

Tluče bubeníček, tluče na buben
Po příjezdu do městečka Sázava jsme se odebrali směrem k pokladnám a již tady sledovalo mé oko velké množství samotných dívek či dvojic. Druhé oko sledovalo mé kamarády, kteří sledovali, kde se vydávají vstupenky.

Vstupné na oba dva dny Sázava Festu bylo organizátory stanoveno na 440 Kč. Pro někoho málo, jinému nezbylo, než se pokusit vyžebrat po cestě drobné na vstup. Podobně to zkoušely po cestě dvě - odhadem asi čtrnáctileté - malé dívky. Strýček Opo by jistě neváhal, ale naše velká trojka okamžitě zavrtěla zamítavě hlavou.

V pokladně jsme ukázali předem zakoupené lístky, slečna nám každému dala na ruku zelený proužek, ochranka osahala naše batohy, aby odhalila případný tvrdý alkohol, zbraně, hořlaviny anebo ukrytého psa. Všechny tyto věci musely zůstat před vchodem a za ploty pro ně nebylo místo.

Hned u brány byl Redbull Bar, kousek od něho se nalézala Roxy Booking Stage. První den tady známí DJs předváděli house a techhouse. Moje stará babička by jistě prohlásila, že to je rambajs, jako když spadne v kuchyni kýbl na jiný kýbl. Druhý den následoval styl drum ´n´ bass, což by komentoval můj tatínek slovy: "Ten textař se opravdu nadřel, než k této písni složil doprovodný text."

Neznalému může hudba ve stylu drum ´n´ bass připadat jako bouchání do dveří, ale na druhou stranu se na ní velmi dobře tancuje. V obou případech trvá jeden set hraný několik předlouhých minut.

Pooh? Neznám! Nesmíte!
Když jste prošli rovně kolem různých stánků, čekala na vás blue stage arena. Produkce rozbalila své stany v pohodlných budovách, kde bylo mimo jiné i press centrum. V sobotu jsem se tam pokusil dostat, abych získal nějaké oficiální informace.

Svalnatý chlapík u zábradlí s nápisem security byl sice sympatický, ale nesmlouvavý. "To bys nesměl mít tuhle zelenou pásku," pravil a otočil se na ještě svalnatějšího kolegu,"myslíš, že může dovnitř, když má zelenou pásku?" "Nevím, nezajímá mne to. Mám hlad," odvětila oholená hlava a šla se najíst.

Zkusil jsem ještě argumentovat tím, že nás - Pooh.cz - navštíví kolem 40 000 lidí za měsíc, ale ochranka byla neústupná. "Můžeš se zkusit zeptat támhle," máchnul svalnatou rukou směrem k pódiu. Nezkusil jsem. Nepotřebuji se vnucovat. Jenom se vám nepochlubím tím, kolik lidí navštívilo festival. Bylo jich opravdu hodně...

Hudba, slečny a relax
Hudba a atmosféra byla úžasná. Skupiny jsem většinou neznal, ale jejich styl mi přišel na chuť. Pohodlně jsme se s kamarády natáhnuli na karimatky, povídali si, poslouchali nebo se jen tak zasněně dívali na hvězdy.

Když se úplně setmělo, zavítal jsem ke stanu Roxy Booking Stage. Ve stylu house jsem prováděl složité otočky, vlnil jsem se a zkrátka se výrazně odlišil od obvyklých tanečních kreací. Tancuji rád a dávám do toho všechny své emoce.

Jsem na parketu bouřícím mořem, bleskem protínajícím oblohu, vášnivým španělským milencem i zuřícím děštěm v pralesích. Můj tanec je plný emocí a vyjádřením všecho po čem toužím. Svoboda, láska, mír a radost ze života. Tancuji, hudba mne pohltí, nevmínám okolí a cítím jen sebe a svoji přítomnost...

Jeden mladík se domníval, že jsem patrně pod vlivem drog a zeptal se: "Nemáš náhodou nějaké bonbóny?" Dotazu jsem nerozuměl a nabídnul klukovi jen žvýkačky. Zklamaně odešel. Jiný mladík se mne pokusil pozvat na vodku. Odmítnul jsem. Obvykle musím u sklenky dobrého pití vysvětlovat, kde jsem se naučil tancovat. Nikde. Jsem sám sebou a originální.

Druhý den na témže místě zkusily můj styl tance napodobit dvě krásné, leč mladé dívky. Bylo jim asi 15 let. Jedna dívka a chlapec odcházeli a já zaslechnul jejich poznámku: "Stejně by mne zajímalo odkud je." Další mladík přišel blíže a doporučil mi, abych šel blíže k hudbě. "Jsi dobrej, máš na to," volal.

Tancuji sám pro sebe, nevěnuji pozornost tomu, co si myslí jiní lidé. Cítím v tanci svobodu a souznění těla s hudbou. Jsme jako dva milenci, kteří se líbají pod svitem měsíce. Já a hudba. Jedno tělo. Navždy spolu. Tlukot bubnů a mého srdce...

Chlapi, vstávat!
Ani si nevzpomínám, kdy jsme usnuli. Pamatuji se jen na africkou hudbu, zářivou oblohu, kamaráda Tomáše, který z legrace volal na kapely "Naschledanou" a "Běžte domů!", krásné osamocené dívky posílající SMS svým klukům, až se nakonec má očka zavřela únavou. Dobrou noc.

Brzy ráno v sobotu nás všechny spící čekalo kruté překvapení. "Chlapi, vstávat, budíček," vzburcovala nás ostraha. Otevřel jsem rozespalé oči. "Bude se uklízet, běžte kousek dál do kempu," vysvětlil stručně ostrý hoch. Rozhlédl jsem se kolem sebe a spatřil neuvěřitelnou spoušť: prázdné plastové kelímky od piva, papírové tácky, rozházené sáčky, rozbité láhve a pestrá směsice odpadků všeho druhu.

Druhý den Sázava Festu začal s mírným spožděním. Svalnatí ochránci nás nechtěli pustit dovnitř, jeden mladý hippík se pokusil marně vyvolat vzpouru ("A teď všichni - My chceme dovnitř!" Ticho. "Hmm, vy vůbec nespolupracujete."), rozmazlená slečna si stěžovala na nepohodlí a my tři jsme se pohodlně jako jeden muž opřeli o zábradlí.

Svalnáč začínal být netrpělivý: "Co tam dělají v té produkci?" Kolega pokrčil rameny. "Řešej jestli je pustíme dovnitř," odvětil. "Co je na tom k řešení? Buď je pustíme nebo nepustíme, ne? Oni tam furt něco řešej," zakroutil hlavou biceps.

Nakonec všechno dobře dopadlo, naše trojka se usadila ve stínu a pánové si zahráli partičku karet. Záhy začaly kolem stolů obcházet slečny s pánským časopisem Maxim. "Dám vám tady tři čísla a za chviličku za vámi přijdu s takovou menší anketkou," švitořila nalíčená blondýnka.

Anketa byla ve skutečnosti dotazníkem na osobní údaje jako je jméno, příjmení, ulice, byt, rok narození, e-mail a mobilní telefon. Svým podpisem souhlasil návštěvník festivalu se zařazením do marketingové databáze vydavatelství. Za vyplnění dostal človíček jeden kondom a zápalky.

Odevzdal jsem vyplněný dotazník a slečna se zasekla: "Bylo ti vůbec patnáct let?" Postěžoval jsem si slečně na nízky důchod a obratem dostal drobný dárek. Krabička kondomu byla velmi zajímavá. Na druhé straně bylo pro nechápavé připsáno, že věcička chrání mimo jiné i před dětmi. Kontrastní ovšem bylo upozornění, které se vztahovalo k zápalkám - uchovejte mimo dosah dětí. Inu kdyby se náhodou něco podařilo...

Vláček do Prahy odjíždí...
Sobotní festival jsme si vychutnali do poslední kapky. Skvělé bylo například večerní vystoupení kapely Kryštov a tři hodinky vlnění v tanečním rytmu. Spát jsme šli na obvyklém místě, ale nedělní budíček byl opět protivný - přibližně kolem čtvrté hodiny ráno. Přesunuli jsme se kousek dál a dospávali poslední minutky.

Do Prahy jsme odjížděli jenom já a Miky. Kamarád Tomáš se od nás odpoutal v sobotu kolem poledne. Víkend mi připadal ještě náročnější, než 36 km pádlování na řece Sázavě. Nevyprávěl jsem o všem a ani bych nemohl. Legrace jsme si užili do sytosti a již nyní v kalendáři zatrhávám další víkend.

Shodli jsme se s Mikim, že tentokrát bude víkend více relaxační.

5.8.2003

| DarkMaster