Měl jsem možnost poznat na vlastní kůži, jak vypadá srážka s blbcem. Pro někoho je taková bouračka vzácností, jiný se s nimi sráží prakticky každý den. Příležitostí je také dostatek a na blba narazíte jak na půdě akademické, tak na půdě vašeho baráčku.
Srážka s blbcem poprvé
Seděli jsme s kamarádem v útulné hospůdce, sledovali krásné servírky a vychutnávali vychlazenou značkovou desítku. "Úplně nejhorší na světě je," přerušil ticho kamarád,"srážka s blbcem." Usrknul jsem pěnu ze své sklenice a pobídl přítele, aby se o své zkušenosti rozdělil.
Kamarád mi stručně vylíčil svoji smutnou zkušenost s jedním kolegou z práce. Pochopil jsem, že blbec mého kamaráda není žádný hlupák. "Já ho uznávám jako odborníka v oboru, ale problémy nastávají, když se začne vyjadřovat k věcem, kterým zjevně nerozumí," vysvětloval mi.
Jednoho krásného dne vstoupil blbec do kanceláře mého kamaráda a sdělil mu, že se rozhodl z pozice své funkce zrušit jeden zavedený firemní systém. "Předložil jsem konkrétní údaje a podklady, proč je pro naši společnost systém přínosný, ale bylo to jako kdybych házel hrách na stěnu," postesknul si kamarád.
Kdo z vás házel hrách na stěnu, tak mi potvrdí, že je to činnost veskrze nudná a zbytečná. Naštěstí se mému kamarádovi podařilo zhoubné působení blbce zastavit tím, že obešel všechny důležité kolegy a vysvětlil jim výhody firemního systému. "Je to absurdní, kdyby alespoň dělal svoji práci pořádně," dodal můj lehce opilý kamarád dříve, než spadnul ze židle a byl odnesen do taxíku.
Český blbec ohrožený druh?
Každá solidní firma by měla mít podle mého názoru alespoň jednoho firemního blbce. Vedení firmy by se mělo o svého blbce starat, posílat jej na školení, kupovat mu drahá auta, mobilní telefony a neustále ho hýčkat. V opačném případě totiž odejde český blbec jinam. Například do zahraničí anebo bude kandidovat do parlamentu.
Po několika srážkách s blbci jsem si všimnul, že je můžeme rozdělovat na blbce uniformované, organizované, náhodné a anonymní. Feministky mohu uklidnit, protože kromě srážek s blbci se člověku občas poštěstí narazit na zástupkyni něžného pohlaví - blbkyni.
Lituji jenom zásadního nedostatku ve zpravodajství českých médií. Zatímco dopravní nehody novináře zajímají, neslyšel jsem nikdy v rozhlase hlášení o tom, že se před Národním divadlem srazil člověk s blbcem. Škoda.
Jak přežít srážku s blbcem?
Každá rada je v tomto případě drahá, takže si nemyslete, že vám tady poradím za dobré slovo nebo jen proto, že jste moji pravidelní čtenáři. Jsme jen lidé, máme své chyby a odlišujeme se také řešením toho, jak vyzrát na blbce.
Můj kamarád se zpočátku pokoušel nalézt příčinu toho, proč mu to v pracovním vztahu mezi ním a blbcem tolik skřípe. "Měl jsem pocit, že mám problémy s komunikací, takže jsem prošel jedním školením. Lidé teď jsou v mé společnosti ještě raději než před školením, ale blbec zůstal blbcem," svěřil se mi druhý den do telefonu přítel.
Proč školení nepomohlo? "Nevím. Když dojde ke srážce s mým blbcem, snažím se chovat slušně, taktně a ohleduplně. Jenže on mne dokáže vytočit tím, že prohlásí nějakou do nebe volající blbost," domnívá se přítel.
Občas blbce můžeme ignorovat, ale takový přístup se nám velmi vymstí v okamžiku, kdy je tím blbcem všemocný nadřízený. Leckdy nás ovšem zaskočí srážka s exotickým druhem blbců. Říkám tomu autoblbec.
Naposledy jsem se s autoblbcem setkal před supermarketem. Šel jsem se svojí velkou taškou nakupovat, už jsem skoro vcházel do obchodu a náhle jsem si uvědomil, že peněženka zůstala na stole doma. Se slovy "Jsem to ale blbec" jsem se otočil a kráčel schlíple zpátky k domovu. Hle, toť vzácný úkaz autoblbce!
1.8.2003
| DarkMaster
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.