Brouzdej.cz

Vodácké ahój na řece Sázavě

Byl jsem poprvé ve svém krátkém a temném životě na vodě, pádloval jsem 36 km dlouhý úsek, mám spálená kolena, ruce i topinky v kuchyni, ale na tváři spokojený úsměv. Vodácký život je pestrý, barevný a zajímavý. Čtěte dále...

Chtěl bych se především omluvit za případné chyby nebo mizernou stylistiku. Sedím u svého počítače, dva kapesníky mi chladí spálená kolena, další mi ochlazují červené ruce. Únavou se mi klíží oči, ale slíbil jsem kamarádům, že napíši svoji reportáž z akce bezprostředně poté, co loď dorazila na břeh...

Když mi kamarád Miki nabídnul, abych jel s nimi na kánoe sjíždět řeku Sázavu, přijal jsem to s velkým nadšením. Měl jsem jenom obavu, zda budu na lodi pod dohledem zkušeného vodáka a taktéž jsem se příliš netěšil na setkání s místními vodníky, kteří loví zbloudilé dušičky do hrníčků.

Naštěstí mne Michal uklidnil, že jel na Sázavu s dětmi a má určité zkušenosti. Sraz byl stanoven na pátek u pokladen hlavního nádraží. Mám snad jen jednu radu: Nikdy si nedávejte sraz u místa, které se samo od sebe pohybuje anebo je dlouhé. Pokladen na hlavním nádraží v Praze je asi deset, což z znamená, že je člověk musí periodicky obíhat, aby zjistil, kde čekají jeho kamarádi.

Obcházet pokladny mne omrzelo, takže jsem si vybral nejkratší frontu a trpělivě vyčkával. "S dovolením prosím," ozvalo se a já spatřil Mikiho, jak proplouvá mojí frontou. Zarazil jsem ho a ještě jsme přibrali kamaráda Tomáše a jeho přítelkyni Janu.

Po oficialitách s jízdenkami jsme usedli do vlaku a já si začal listovat průvodcem Sázavou. Dočetl jsem se, že je Sázava poměrně klidná řeka. Ovšem podle autorů knížečky se nejvíce tragických úrazů stává právě na lehkých tocích. Odvahu jsem neztratil, jen jsem trval na tom, že u jezů budeme kánoe přenášet.

Večer jsme dorazili do vesničky Zlenice, najedli se a já provedl kontrolu stavu zásob. Před výletem jsem si nakoupil mimo jiné i novou baterku. Do krosny jsem ji zabalil velmi opatrně, aby se sama od sebe nezapnula a nevybila. Z nějakých záhadných důvodů však baterka předstala baterkovat. Škoda.

Setmělo se a naše čtveřice se rozhodla, že si opečeme špekáčky z mého proviantního skladu. Rozdělávání ohně si vzal na starost Tomáš. Poprvé ve svém životě jsem měl jedinečnou příležitost sledovat, jak se rozdělává oheň za použití toaletního papíru. Nebudu vás dlouho napínat - rozdělává se velmi špatně.

Tom, Miki a já jsme ještě vyrazili nasbírat palivo. Po chvilce chůze spatřil Tomáš rozpadlý velmi starý dřevěný plot a bez váhání z něho odlomil několik metrů dlouhé prkno. Když zlomil další, odebrali jsme se zpátky k ohni.

Táborový ohníček rozdělaný pomocí toaletního papíru a živený dřevem ze starého plotu, hořel kupodivu velmi dobře. Později si k nám přisedla další partička vodáků a zábava plynula rychleji, než voda v řece Sázavě. Spát jsme šli pozdě večer. Tomáš a Jana si postavili stan Áčko, zbytek výpravy - tedy já a Miki - zvolil nocleh pod širákem.

Sobota, den druhý
Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili na vodu. Zkušení vodáci mi večer odhalili význam slůvka koňadra a já jsem si toto slůvko velmi oblíbil. Naložili jsme cenné věci a potraviny do barelů, nasedli do lodí a vypluli ze Zlenic vstříci tajemným dálavám.

Seděl jsem vepředu a vykonával funkci háčka, což je človíček, jehož jediným úkolem je pádlovat, pádlovat a pádlovat. Miki se po nějaké době rozhodl, že mne naučí dělat kormidelníka. Být kormidelníkem není vůbec jednoduché.

Jak už z názvu logicky plyne, kormidelník především určuje směr lodi. Zpočátku jsem loď neomylně směřoval ke břehu, proplouval jsem kdejakým křovím a prozkoumával každičký kámen v řece. "Tak se opět přibližujeme ke křoví," pravil Miki a já jsem natočil pádlo, abych loď navedl jinam. Přesto jsme si prohlédli křoví poměrně detailně.

Několik hodin jsem kormidloval pod zkušeným zrakem Michala, později se Miki rozhodl, že jsem prokázal nově nabyté umění a mohu loď pádlovat zcela sám. Jezy zpočátku překonával Miki nebo Tomáš, ale já sám jsem také sjel jeden jednodušší jezík.

Zastavili jsme se v hospůdkách po cestě a zakotvili u jednoho z tábořišť. Místní důchodkyně se k nám za pár minut čile hnala s bločkem, aby nám vystavila účet za rozbití stanu. Zaplatili jsme, postavili stan a vydali se do hospůdky.

Kuchař malé hospůdky u kempu trpěl nejspíše tvůrčí krizí, protože svůj nabídkový list omezil na zavináče, klobásu, párky, hranolky a lahváče. Největší hlad jsem tedy zahnal párkem párků, dvojitou porcí hranolek a jednou klobásou. Tatáž starší paní nám doporučila hospůdku U Vrtečků, kde prý dávají velké porce.

U Vrtečků v Týnci nad Sázavou bylo sice nesnesitelné vedro, uvnitř jsme však narazili na spřátelenou partičku vodáků. Upíjel jsem své čtvrté pivo a spořádal svojí porci masa s hranolkami. Po velmi dobré večeře jsme se odebrali spát.

Spát jsme šli poměrně brzy, Miki se uložil mezi kánoe a Tomáš do všech tří kánoí vložil chrastící láhev. Kdyby se nějaký odvážlivec rozhodl naše vypůjčené kánoe ukrást, vzbudil by jistě Mikiho i mne. Tomáš a Jana si zatím vlezli do mého pohodlného stanu pro tři osoby a já se zahleděl na hvězdnou oblohu.

Vodácké radovánky
V neděli slunce pražilo a já pádloval jako o závod. Projel jsem poměrně rychle kolem svátečních vodáků a uslyšel výrazné: "Hele, vole, ten pádluje fakt rychle." Jiní svátční vodáci neznali vodácké "Áhoj" a zdravili kolem plující uctivým "Dobrý den!"

U jednoho velmi nebezpečně vypadajícího jezu se Tomáš rozhodl, že si cestu zkrátíme. Povedlo se mi málem kánoi převrátit. Vodáci tomu říkají, že se kánoista udělal. Sexuální podtext v tomto slangu - stejně jako u koňadry - hledáte marně. Vodákovo udělání obvykle provází bouřlivý smích ostatních vodáků. Navzdory němu jsou vodáci přátelští a podají vám vždy svojí pomocnou ruku.

Propluli jsme tedy s Tomášem a Janou zkratkou, klidnou říčkou a nějak se nám ztratil Michal. Přenesli jsme kánoe přes kameny a pokračovali až před most. Tomáš poslal Mikimu SMS, že jsme půl kilometru za ním. Opak byl ovšem pravdou - zkušený vodák Miki nás předjel a čekal za mostem na břehu.

Konec dobrý, všechno dobré
Určitě jsem ve svém líčení zapomenul na všechny ty drobné příhody, které jsme zažili po cestě. Poslední kilometry nám všem daly zabrat. Tomáše bolela ramena, moje kolena by mohly svojí červenou barvou zastupovat semafor na křižovatce a Miki přestával chvílemi pádlovat, aby si odpočinul.

Dorazili jsme unavení a sluncem opálení do Pikovic, Tomáš se pokusil přes T-mobile Navigátor zjistit nejbližší vlakovou stanici (marně), já se spolehnul na místní ukazatele.

Vlak jel z 0,2 km vzdálených Petrovic za deset minut. Vláček nás převezl do Vršovic, kde jsme přestoupili na vlak jedoucí do Prahy. Dorazil jsem do mého útulného pražského bytečku, položil krosnu uprostřed místnosti a namazal si spálená místa krémem po opalování. Večer jsem usnul rychle, takřka jako když rybu hodí do vody.

Zdál se mi sen. Opět jsem seděl ve své kánoi a pádloval 36 kilometrů po dlouhé, vlnité vodě, kolem chatek a baráčků i romantických míst, jenž pohladí zasněného básníka po duši. Viděl jsem znovu peřeje, vyhýbal se kamenům a spadlým kmenům. Mé tělo se zasněně kolébalo vlnkami snové Sázavy...

Ráno mi slunce svými paprsky zašimralo na obličeji, otevřel jsem oči a pryč byla tráva i drnkání trempských písniček u táboráku. Idilku večerního usínání pod hvězdnou oblohou vystřídala studená kancelář a veselé rozhovory u ohně jsem vyměnil za e-mailového klienta a věčně zlobivý počítač.

Těším se na chvíle, kdy se mi poštěstí usednout do vratké kánoe a s vodáckým "Ahój" se odrazit od břehu, proplouvat peřejemi a u jezů přenášet loďku. Výlet na řeku Sázavu mi přinesl mnoho nových a neovyklých zážitků. Zbývá jen poděkovat Mikimu, Tomášovi a Janě za skvělou společnost.

Přátelé, velmi se těším na příště!

29.7.2003

| DarkMaster