Brouzdej.cz

Kostlivec ve skříni jménem škola

Vzdělávání dětí a mládeže se bude muset změnit, aby odráželo moderní trendy a nebylo jen zatuchlým dědictvím Komenského. Pohled bývalého studenta na české školství vám přináší můj dnešní článek...

Nedávno jsem se byl podívat do své bývalé školy, kráčel si to po chodbách a mžoural na mladé slečny, zakopával o malinké šestnáctileté mladíky, kteří později na policii vypovídali cosi o srážce s Eifelovou věží a přemýšlel. České školství na tom není nijak růžově - už jen učitelé výpočetních technologií nemají stejné platy, jako správci sítí v soukromých firmách, takže často odcházejí za lepším. Když jsme u těch platů, mnozí učitelé se otevřeně přiznávají, že kdyby je práce s dětmi nebavila, rozhodně by ve školství tak dlouho nevydrželi. Jenže jsou to právě učitelé, kteří výrazným způsobem ovlivňují, jak budou následující generace pohlížet na historii naší země, jazyk český a politiku. Vzdělávání dětí a mládeže se však bude muset změnit, aby odráželo moderní trendy a nebylo jen dědictvím Komenského. Co tedy kazí krásu českého vzdělávacího systému? Probereme si to postupně...

Strašák v lavicích
Četl jsem nedávno v novinách, že dva školáci v naší zemi spáchali sebevraždu jenom kvůli špatným známkám. Krizová linka pro děti a mládež (800 55 55 55, volání zdarma z celé ČR) vyřídí v období vysvědčení neradostné úvahy mladých studentů, kteří se bojí přijít domů s trojkou nebo dokonce se dvojkou nikoliv z chování, ale nějakého předmětu. Na vině jsou především rodiče a jejich často zbytečně přemrštěné požadavky. Neříkám, že se vyplatí tolerovat neustále propadající dítě, ale na druhou stranu není nikdo z nás natolik všestranná osobnost, aby zvládnul matematiku i český jazyk zároveň. Některé školy proto přikročily ke slovnímu hodnocení, což sice studenty mírně zmátne a těžko motivuje, jenže klady slovního hodnocení jsou patrné už na první pohled. Jenom to srovnejme:

Matematika: 4

VERSUS
Matematika: Učivo zvládá s obtížemi, přesto se snaží úlohy řešit logickou úvahou. Dělá převážně numerické chyby, těžko je hledá a zpětně kontroluje. Je velice pilný a snaživý v geometrii.

Záporem slovního hodnocení je nemožnost srovnávat výsledky v kolektivu. Na druhou stranu ani číselné hodnocení nemusí být vždy plně objektivní, protože jeden student si dvojku zasloužil za výborné známky a druhý byl v hodinách aktivní. I na tuto drobnost je jednoduchý lék: Učitel do notýsku žákům zapíše klasické číselné hodnocení, takže studenti mohou své výsledky více srovnávat. A motivace? V případě známek je hlavní motivací strach u slabších studentů a pocit "hezké známky v žákovské" u premiantů. Pokud jsou studenti hodnoceni slovně, musí učitel nalézt jiné způsoby hodnocení.

Já autorita - učitel
Učitel by měl mít ve třídě autoritu, na druhou stranu to ovšem neznamená, že je správné, když má učitel autoritu i v oblasti názorů. Ukážeme si to na jednoduchém příkladu.

Učitel: "Jan Amos Komenský položil základní stavební kameny českého školství..."
Žák: "Nemyslím si, že by Jan Amos Komenský zasloužil být takto vyzdvihován, protože...
Učitel: "Nediskutuj Františku, nemáme na diskuse čas. Zapiš si to do sešitu."

Podobný modelový příklad můžeme vidět ve vyučování poměrně často. Učitel je z časových nebo jiných důvodů nucen zvědavého studenta usměrnit tím, že to tak prostě je. Přitom každá taková diskuse nejlépe naučí studenta způsobům, jak obhájit svůj názor či přijmout stanovisko toho druhého. V mé škole byli učitelé většinou k debatám vstřícní, ale za dob svých studiích na ZŠ jsem se setkával i s opačným přístupem.

Memorování základ úspěchu
Různé věci se student naučí jen tehdy, pokud je aktivně používá. Když jsem studoval, učili jsme se nazpaměť v jednom extrémním případě i arabské názvy Mohamedových klisen, procentuální složení látek nebo třeba... (omlouvám se, už jsem to naštěstí zapomenul). Studenti, kteří vycházejí ze škol, neumějí povětšinou pracovat s informacemi. Nezvládají zatřídění informací, odvození chybějící informace a nalezení zdroje. Američtí studenti se učí s informacemi patřičným způsobem pracovat. Pokud jsou postaveni před problém, poměrně lehce si poradí a sáhnou do příslušné přihrádky v knihovně nebo vyhledají stránku na Internetu. Čeští školáci se učí nazpaměť čísla, tabulky, procenta, grafy a jiné zbytečné údaje, které jsou snadno dostupné v knize. Ovšem znalost nějakých faktů ještě neznamená, že danou problematiku dobře ovládám. Typickým příkladem jsou studenti, kteří před tabulí odhrkají naučenou látku a děsí se dotazu pedagoga. Ještě v dobách, kdy jsem studoval, tak jsem po učiteli požadoval, aby mi vysvětlil, jak si ten či onen údaj mohu odvodit. Byla to výborná taktika, kterou bych doporučil všem ostatním studentům.

Tím, že projevíte zájem o předmět a upřímně se budete zajímat, jak můžete odvodit nějaký údaj nebo tvrzení, zkušení pedagogové to velice ocení. Ti ostatní vám bohužel vzkáží, abyste nerušili...

Příliš těsné osnovy
Vzpomínám si, jak nás studenty zajímalo některé téma a vyžadovali jsme, aby se mu pedagog podrobněji věnoval. Často jsme se dočkali odpovědi ve stylu: "Bohužel, čas nás tlačí. Musíme jít dále..." Škoda. Tolik zajímavých témat zůstává skryto a učitelé se ženou rychle kupředu, aby dodrželi osnovy. A jaké by bylo řešení? Nechat učitelům větší volnost v tom, čemu se budou věnovat podrobněji.

Svůj dnešní článek zakončím poměrně nelogickou větou z diktátu:
Na v dáli plazící se plazy se zuřivě vrhali zdivočelí psi.

31.3.2003

| DarkMaster