Brouzdej.cz

Zrození ženy a láska

Nedávno jsem si přečetl, že ty krásné pocity, které prožívají lidé zamilovaní, způsobuje chemická látka fenylethylamin. Láska je jako počasí, naše trápení i radosti zároveň. Ale jaké by to bylo bez žen?

Když si zapnete svůj rozhlasový přijímač a přeladíte na stanici, která vysílá pro mladé, budete překvapeni, kolik je na světě myšiček, broučků, kočiček, kocourků, kytiček, sluníček a berušek. Sotva šestnáctiletá dívka například roztouženým hlasem vzkazuje skrze rádiové vlny svému dvacetiletému chlapci hořkou pravdu, že se ti dva nikdy nerozejdou a budou navždy spolu. Mladý muž, kterému začalo rašit pod nosem první chmýří, sděluje dívce, aby konečně otevřela oči a rozhlédla se kolem, protože je tu je člověk, jenž se do ní zamiloval až po konečky kořínků vlasů. Zamilovaní. Jak se jaro pomalým krůčkem vkrádá do našeho města, začínají se jimi plnit ulice, líbají se na všech možných místech, procházejí se parky i alejí a starým mládencům připomínají, že se ve dvou lépe táhne životem plným překážek. Brzy bude 21. březen, kdy podobně jako se zvířata probouzejí ze zimního spánku, starý svobodný mládenec vyvětrá všechny podivé směsice zápachů ze svého bytu, oblékne košili, kterou jen letmo přejede žehličkou, to aby se neřeklo. Potom otevře zatuhlý zámek ve dveřích bytu a přimhouří oči před ostrým svitem slunce. Starý mládenec se zasní a přemýšlí, jak by vlastně vypadal náš život, kdyby byl bez žen?

Eden - ráj plný blahobytu
Přeneseme se do hluboké a téměř zapomenuté minulosti do zahrady Edenu. Uprostřed paloučku sedí na bobku Bůh, protože už dlouho neměl zrovna do čeho píchnout a celý týden pečlivě stvořil zemi, půdu, rostliny i širý vesmír, rozhodl se vytvořit bytost, která by se mu podobala. A tak vznikl první muž a všemohoucí Bůh mu dal jméno Adam.

Jednoho krásného dne, když Adam i Bůh seděli u ohně a rožnili zabitého srnečka, osmělil se ten nahý muž, pohlédl do těch upřímných a dobráckých očí:

„Vážím si toho, že spolu hrajeme mariáš, díváme se na nebevizi, tancujeme když v nebehlasu hrají poslední andělské hity, ale poslední týdny si říkám, že ta hromada špinavých ponožek, nevyžehlených košil, kalhot a spodního prádla vypadá hrozivě.“
„Ano,“ pravil Bůh, „já o tom vím. Krokodýl si nedávno stěžoval, že mu tím kontaminujeme vodu a byl tady i tchoř s písemnou stížností na neuvěřitelný smrad. Prý se tady v Edenu nedá vůbec bydlet.“
Adam souhasně pokýval hlavou a posunul si kolíček na nose, aby se mu lépe mluvilo: „Souhlasím s tebou, ale nedalo by se něco vymyslet? Nějaká věc, která by mi to usnadnila?“
Bůh se zamyšleně podrbal na bradě a rozvážně odvětil: „Určitě. Ostatně archanděl Gabriel mi dnes říkal, že se mu s tou plynovou maskou špatně létá po nebeských výšinách. Něco ti tedy, můj Adame, stvořím. “
Mužova tvář se rozjasnila.
„Ale budeš mi muset dát své pravé žebro,“ doplnil svá slova všemohoucí.

Uplynulo několik dní a Bůh byl stále pečlivě uzamčen ve své pracovně. Na stole mu leželo nesmírné množství papírů, náčrtků, vzorečků, pravítek, kružítek a kosti od pečlivě obraného žebra, které při této namáhavé práci přišlo vhod coby zákusek. Myšlenka stvořit ženu, uzrála v hlavě Boha teprve před několika dny, kdy se vzdal naděje, že se mu podaří udělat pro muže kombinaci mluvící pračky a společníka pro dlouhé chvíle. Vytvořený prototyp dokázal sice hravě zvládnout vše od praní košil až po chemické čištění, jenže hovory na téma pracích prášků, aviváže, ždímání a předpírky, byly docela nudné. „Stvořím dívku, která bude zahřívat plamínek lásky, otevírat muži své srdce a inspirovat jej k psaní podobných nesmyslů, jako je tato prapodivná kombinace povídky a úvahy. Z mých rukou vzejde žena o kterou se povedou války, krásná perla na dně mořském, jenž bude trápit a plést hlavu mužům.“ Práce mu šla skutečně od ruky. Rozmnožování lidského rodu vyřešil pomocí zásuvných modulů, kterým později upřesnil název na pohlavní plug-in, vědomí ženy naplnil emocemi, vytvaroval postavu, rozmístil erotogenní zóny a spokojen s výsledkem svého snažení, ukončil svojí práci a šel si odpočinout.

Dny, roky i měsíce plynuly jako rozvodněná řeka.

Seděli u bublajícího potůčka a tiše si povídali.
„Pochopitelně jsem s tím nejdříve nesouhlasil,“ zašeptal bojácně Adam a rozhlédl se kolem.
„Ale jak to dokázala? Dalo se to přeci lehce odmítnout,“ namítnul archanděl Gabriel a přisypal na špinavé ponožky trochu pracího prášku.
„Zkusil jsem to. Jednou,“ smutně odpověděl muž.
„No a....?“
„Byl jsem pak bez večeře a přišel jsem také o moje tolik oblíbené plug-and-play,“ vysvětlil Adam a ponořil trenýrky do vody, aby je vymáchal.
Mlčeli. Z povzdálí k nim doléhal zpěv a cítili i vůni smaženého kuřátka, což je podnítilo k tomu, aby usilovně pokračovali v praní prádla, neboť jim začalo povážlivě kručet v břiše. Hlad se hlásil o slovo.
„Pááááánovéééé? Jak jste daleko? Já už to budu mít skoro uvařené!“
Bůh na okamžik přerušil ruční ždímání modrého trička a pronesl moudře: „Tak nevím, jestli jsem nakonec neměl vytvořit něco jiného.“ Odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí obou pánů.

* * *

Otevřel jsem oči a díval se na strop. Vedle mne tiše spala Ona, viděl jsem její hruď, jak se zvedá a klesá. Usmívala se ve spánku a vypada skutečně jako perla na dně mořském. Připada mi krásná jako červánky, obláčky v nebesích, sluníčko nebo květinka. Zdál se mi sen a teď uprostřed temné černé noci s oblohou posetou hvězdami, já znal odpověď na otázku, kterou položil sám sobě Stvořitel, když seděl u malého potoka a věnoval se obyčejnému praní špinavých fuseklí. Myslím si, že je dobře ve světě, kde kromě nás, necitlivých mužů, jsou i dívky, pro které mohu psát své pokusy o příspěvek do bohaté knihovny literárních textů. Dívka jíž věnuji veškeré své básně a přitom sám nevím, zda takovou dívku znám či mám. Jsem sám. Skládám verše a lidé už spí. Ráno bloumám ulicí a přemýšlím nad tím, jestli někdy potkám dívku, která mne okouzlí svojí inteligencí, humorem i láskou. Třeba jsem ji potkal v parku, možná mne viděla v hromadné dopravě, ale často mne potkává. Divné. Nevím, co to se mnou je.

Asi jsem nemocný. Nakažen virem lásky, umírám na účinky fenylethylaminu, chemické látky, kterou vytváří mozek zamilovaných.

Zveřejněno kdysi 21.2.2003 v mém bývalém deníčku

| DarkMaster