Brouzdej.cz

Vyznání

Blíží se jaro, stromy se začínají zelenat a na svatého Jiří začnou vylézat z děr hadi a hadice. Zamyšleně jsem si sedl na louce omylem do mraveniště, psal své básně dívce, kterou mám rád...

Venku je tma a já přemýšlím,
svíce mihotavá dává mi jas.
Kdyby jen možné to bylo,
já vrátit chtěl bych ten čas.

Znovu bych slyšel tvůj smích
sledoval tvé oči a slyšel tvá slova.
Kráčím ve ztichlých ulicích
možná jsi jen nevěděla...

Klopím smutně svůj zrak,
láska tajemná někdy jest.
Již mnoho básníků psalo to tak.
Láska je nebe, světlo našich hvězd.

Poslední papír a slovo básníka,
který omluvit se Ti chtěl.
Za tuto básničku, za tato slovíčka,
která však vážně on myslel.

28.1.2003

| DarkMaster