Brouzdej.cz


Přečtěte si: všechno | články | krátce





Doporučujeme: vyhrajte reklamní USB flash disky podle vašeho vlastního návrhu.

Výlet s přítelkyní do kina

Kromě toho, že mi nešel otevřít džus, jsem byl s přítelkyní v kině na filmu Pán Prstenů: Dvě věže. Kdyby se mi nebýval připletl do cesty Malý Tlouštík, mohlo to dopadnout dobře.

Přišel jsem k multikinu právě včas a nečekal jsem ani příliš dlouho, protože zhruba tři minuty po mém příjezdu zastavil u chodníku taxík a z něho vystoupila má přítelkyně. Bohužel si náhodou zapomenula doma peněženku, takže jsem se v duchu smířil s tím, že příští měsíc budu jíst pouze suché rohlíky a jak se v takových případech od gentlemanů očekává, zaplatil jsem taxikáři nekřesťanský obnos za cestu. Chlapík za volantem se přátelsky zazubil a jako správný ostřílený borec se chtěl před přítelkyní předvést, proto šlápnul na plyn, zpátečkou vytočil vůz, ale závěrečný manévr se mu nezdařil, neboť naboural do černého mercedesu. „Drahoušku,“ zamrkala na mne dívka, „tolik jsem se na tebe těšila!“ Usmál jsem se: „To já také, ale mohla jsi cestovat metrem. Neříkám, že jsem na tom špatně s financemi, ale nekradu a snažím se šetřit na stavební spoření.“ Usmála se. Čert vem suché rohlíky, napadlo mne v duchu při pohledu na její ladné křivky, kvůli ní bych byl klidně i o hladu. Vešli jsme společně do vestibulu multikina a u šatny jsem jí pomohl sundat kabát. Už jsme chtěli odejít, když mi někdo zaklepal na rameno: „No to je mi náhodička, pane redaktorskej!“

Otočil jsem se a spatřil jsem Malého Tlouštíka, nezávislého novináře a chlebíčkáře, který pravidelně obcházel všemožné tiskové konference a rauty za jediným účelem. Smysl života viděl patrně v poměrně stereotypní činnosti: zadarmo se na tiskové konferenci najíst, vypít dobré víno, popovídat si s kolegy a odnést si řadu dárků. Rád potkávám zajímavé lidi, ale ve chvílích, kdy jsem s dívkou svých snů v kině, potkal bych raději ledního medvěda nebo kmen lidožravých indiánů Hamu-Papu než člověka, kterého pravidelně vídám ve společnosti chlebíčků v press centrech. „Také vás rád vidím,“ odvětil jsem zdvořile, „jdete se také podívat na druhý díl Pána Prstenů?“ Začal horlivě kývat hlavou. „Tak zatím naschledanou a užijte si film,“ řekl jsem ještě a pokračoval s přítelkyní do sálu.

„Kdo to byl?“
„Chlebíčkář.“
„Cože?“
„Nic, pust to z hlavy.“

Usadili jsme se a chvilku jsme si povídali. Mezitím zhaslo světlo v sálu a já za sebou uslyšel tlumený, ale velice povědomý hlas: „Dneska na sebe máme nějaké štěstí, pane redaktore!“ Byl to Malý Tlouštík. Něco jsem zabručel a předstíral hluboké zaujetí, protože se na plátně objevily reklamy. Potom jsem viděl, jak hlavní hrdina Frodo kráčí skalami a má pocit, že je někdo sleduje: „Za chvilku uvidíte Gluma,“ informoval mne šeptem Malý Tlouštík a skutečně – jakmile hrdinové usnuli spánkem spravedlivých, připlížila se k nim malá postavička. „Chce prsten, který má u sebe Frodo Pytlík,“ vysvětlil mi. Starší paní, která seděla vedle chlebíčkáře, pro výstrahu zaskřípala zubama, což kolegu novináře na okamžik utišilo. Na plátně se mezitím děj posunul kupředu a na Malého Tlouštíka jsem zapomněl jako na smrt. Začalo to být velice napínavé, trojice hrdinů, takový ten drsňák s mečem, elf a trpaslík si to mašírovali lesem. Šestý mužský smysl jim napověděl, že je někdo poblíž, proto si raději nachystali zbraně. „Jo a teď se objeví Grandalf! Ten souboj s démonem zla přežil a dokonce si nějak vylepšil své kouzelnické schopnosti,“ ozvalo se mi za zády. Moment překvapení byl rázem pryč. „Já to říkal,“ komentoval Malý Tlouštík, když se na plátně skutečně zjevil dobrácký bělovousý obličej.

A takto to bylo celý film. Protože se chlebíčkář účastnil předpremiéry a shlédnul film několikrát, mohl nyní neznalého diváka precizně informovat o tom, kudy se děj bude ubírat. Nutno podotknout, že se vyžíval zvláště v takřka sportovním komentování bojů. „Dej mu háka, pozor za tebou! To je ono!“

Musím upřímně říci, že závěrečné titulky byly pro mne vysvobozením. U šatny jsme se znovu srazili s Malým Tlouštíkem, který se už z dálky usmíval a volal: „Pane redaktorskej, takových filmů by měli točit více. Máte z toho také stejný pocit?“ Mlčel jsem a v duchu uvažoval, jaká je trestní sazba za vraždu.

| DarkMaster







ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.