Brouzdej.cz

Ze života starého mládence

Včera jsem se zasněně dloubal v nose a přemýšlel, co trapného či nudného bych mohl napsat do svého zápisníčku. Nejdříve jsem si kreslil kosočtverce, které mám oblíbené už od základní školy, ale netrvalo dlouho a na papíře byla první slova.

Sedím sám uprostřed svého pokoje, který je jednom z mnoha pokojíčků v naše malebném mrakodrapu a poslouchám moderní hudbu, což v překladu znamená kombinaci bubnů, elektrických kytar a náznaku zpěvu. Starý a nahluhchlý hlídač ve vrátnici kovhohutí tomu říká kravál, odborní hudební kritici tento styl nazývají pro změnu technem. Důchodcům pod a nade mnou skákají v melodickém rytmu bubnů zubní protézy uložené pečlivě ve skleničkách od okurek. Soused pro změnu buší násadou od smetáku do podlahy a skvěle se s mými bubeníky doplňuje. Dělá to pokaždé, když si svojí oblíbenou skupinu pustím a otočím hlasitost na maximální hranice. Asi je také jejich fanoušek, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Kukačka z hodin před několika minutami vylezla a otráveně pravila cosi o dodržování nočního klidu. K tomu drze dodala, že už prý večerníček dávno byl a já bych měl ležet ve své postýlce. Dobře mířeným hodem jsem omylem zasáhnul pomerančem starý obraz, který pohoršeně zabručel na adresu nevychované mládeže několik ryze výchovných poznámek. Ty mne zaujaly natolik, že jsem si je napsal do svého novinářského bločku. Chvilku bylo ticho, než se ozval sušák na prádlo: “Je to suchý, už bys mohl přestat psát nesmysly a sundat to. Jsem sušák na prádlo, nikoliv, jak si někteří myslí, odkladiště svršků.” Z předsíně jsem uslyšel žehličku, jak si potichu šeptá s prknem o mužích, kteří nemají dívku a říkají tomu život single. Oba se u toho náramně bavili, stará pračka Tatramatka, rozumná a světa znalá, protože svůj čas trávila nedaleko naší země a měla technické osvědčení na moudrost, dala k dobru historku o tom, jak jsem kdysi pral kalhoty na devadesát stupňů a potom jsem se divil, proč jsou tak krátké, když mi v obchodě skvěle padly. Žehlička si neodpustila vylíčit mé první žehlení, kdy jsem si po vzoru mého oblíbeného komika, navléknul na sebe košili a pod ní vložil morký ručník. “Měli jste ho vidět, chi chi,” smála se, “stál před zrdcadlem a žehlil si na sobě košili, chi chi, to není jako když domácnosti vládne žena, když žehlí chlap, tak se ani chvilku nenudím, che che.” Raději jsem zavřel dveře, abych své oblíbené spotřebiče nemusel poslouchat.

Ano, dívka mi občas chybí, zejména když nastane jaro a já pozoruji smutně z okna zamilované dvojice, jak kráčí a mají kolem sebe rozkvetlou trávu, šumící stromy a nad sebou modravou oblohu. Opravdu bych si přál, aby na světě byla dívka, jíž bych mohl psát své básně, zasněné texty, vyznání lásky a která by pro mne byla perlou na dně mořském, rozkvetlou zahradou...

“Teda, nerad se taky připomínám,” přerušil malý pisklavý hlásek mé romantické úvahy, “chápu, že se teď zabýváš daleko příjemnějšími věcmi než jsou odpadky, ale...” Byl to koš, který jsem si nedávno koupil, malý, šedivý, zkrátka akorát tak vedle velké dubové skříně. “Já vím, už jsi mi říkal ráno, že se cítíš špatně, když tě tlačí krabice od mléka ve tvých útrobách. Hned to napravíme a vynesu tě.” Odpovědí bylo zdvořilé poděkování. Po cestě ke dveřím do mne přátelsky strčil sušák a pověšené drahé černé kalhoty, známé mezi oblečením svým elegantním a možná až přespříliš pyšným chováním, mi podrazily nohy. “To ti teda pěkně děkuji,” vzkázal kalhotám vysypaný koš. “Nemáte zač, mladý pane,” reagovaly kalhoty povýšeným tónem. Smetí využilo náhlé svobody a rozutíkalo se na všechny světové strany, například až k ponožkám, které se před třemi týdny přestěhovaly pod postel vedle polobotek. Ty ovšem usoudily, že tam není pro více obyvatel místo a mocným kopnutím vrátily většinu nezvaných hostů ke koši. Rychle jsem posbíral do koše rozsypané sáčky od černých čajů, zmačkané papírky a slupky od pomeranče. Ještě než se za mnou zavřely dveře od bytu, zaslechnul jsem, jak se pračka Tatramatka, žehlicí prkno i žehlička smáli mým prvním nesmělým krůčkům v životě svobodného, ale spokojeného starého mládence.

Zveřejněno 15.1.2003 v mém bývalém deníčku

| DarkMaster