Brouzdej.cz

Malá noční adventura: Klíče

Byl jsem o víkendu s kamarády na chatě v Trpišově. Několik minut po našem příjezdu jsme zapnutím vody způsobili malou povodeň, ale pravé dobrodružství začalo až druhý den večer.

Kalendář ukazoval sobotu a kamarád Miki navrhnul, že se půjdeme projít do lesa. Vyrazili jsme i se psem značky dalmatin, obkroužili několik vzrostlých smrků a já každou chvíli povzbuzoval psa, aby si vzpomenul na lovecké pudy. Toužil jsem po opékané zvěřině, ale majitel psíka mi vysvětlil, že jeho miláček divou zvěř pouze pronásleduje a neloví. Škoda.

Zastavili jsme se na malém paloučku, Miki mi svěřil ke hlídání klíče od chaty a šel si společně s nejlepším přítelem člověka zaběhat. Stál jsem mezi stromy a sledoval bílou čáru (pes) a svého skotačivého kamaráda. Když se oba dostatečně unavili, pokračovali jsme cestou dál až k rybníku.

Směrem k chatě jsme se vraceli k večeru. Smrákalo se a všichni jsme se těšili na příjemné teplo vyhřátých kamen. U vchodu do chaloupky si začal Miki nervózně prohledávat kapsy: "Někde by tu měl být ten klíč." Potom vytáhnul přívěšek - samotný klíč však chyběl.

Vidina teplé večeře u praskajícího krbu se rozplynula rychleji než peníze ve státní pokladně. Navzájem jsme se všichni znovu pečlivě prošacovali. Klíče k hlavním dveřím byly definitivně v tahu. Smířil jsem se s tím, že noc strávím na rohožce.

Prohledávání lesů, vod a strání v okolí jsme okamžitě zavrhli. "Co tomu řekne děda?" lamentoval chvilku Miki. Neztráceli jsme hlavu hořekováním a snažili se problém vyřešit. Ani jeden z nás nedokáže páčit zámky, a tak násilné proniknutí do vlastní chaty nepřipadalo v úvahu. Všechna okna Miki před odchodem pečlivě uzavřel, mobilní telefony ležely spokojeně na stole v obýváku.

Pokračování příště...

| DarkMaster