Brouzdej.cz

Výbuch: Unikl jsem smrti

Uběhlo už několik let od výbuchu trhaviny v recepci sanatoria Priessnitz v Jeseníku lázních. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Život mi tenkrát zachránil hlad. Kdo ví, jak by to tenkrát dopadlo, kdybychom společně s rodiči vstoupili do prostor jedné z nejkrásnějších lázeňských budov...

Kolem čtrnácté hodiny otřásla lázněmi mohutná detonace. Budova sanatoria Priessnitz se zachvěla v základech a z vestibulu před recepcí se vyvalil šedivý oblak kouře. Svět se jakoby na okamžik zastavil a nastalo hluboké ticho. Tlaková vlna zasáhla nejen přízemí, kde vyrazila i okna v jídelně, ale dosáhla až do pátého patra budovy. Nálož byla podle všeho umístěna pod známým obrazem Vincenze Priessnitze v pravé části recepce. (Jesenický týdeník, Exploze v Priessnitzových léčebných lázních, neděle 1997)

V lázních jsem vyrůstal a bydlel od třetí třídy. Znal jsem různé tajné skrýše, hltal informace o podzemních chodbách a chodil navštěvovat hodnou tetu Mikovou, která vypravovala poutavé příběhy ze svého života. Byla to typická stará babka s čaganem (hůlka) a ohromující znalostí tamějšího nářečí. Už jako malé dítě jsem rád chodil do lázeňských budov a nejraději jsem měl hlavní budovu Priessnitz. Často jsem stával dlouhé minuty před obrazem zakladatele Jeseníku lázní. Obdivoval jsem tiše umění malíře a zároveň člověka, který kdysi objevil léčivé účinky horských vod a později založil lázně. Téměř každý den jsem chodil pěšky do 2 km vzdáleného města Jeseník. Občas jsem celou túru absolvoval i při cestě ze školy domů. Později jsem bydlel i v samotném městě Jeseník. Také na bývalé okresní město mám spousty hřejivých vzpomínek.

Čas běžel neúprosně kupředu, a tak jsem shodou několika okolností lázeňské městečko opustil. Jednoho dne jsem Jeseník lázně navštívili s rodiči. Šli jsme se projít kolem budovy Priessnitze po svahu nahoru. Jeden umělecký sochař vyrobil na svahu souhrné dílo, které zřejmě představuje pouť obra (kdysi jsem tu legendu znal, ale nyní jsem ji zapomenul). Když jsme se ze svahu vraceli dolů, chvilku jsme uvažovali nad tím, zda se půjdeme podívat do hlavní budovy. Protože mi začalo povážlivě kručet v břiše a dostal jsem hlad, navrhnul jsem rodičům, že bychom mohli zajít na oběd. Souhlasili. Šli jsme tedy po silnici dolů až k místu, kde stojí jedna velmi dobrá restaurace. Když nám přinesli jídlo, prohnalo se kolem několik vozů záchranky a hasičů. Jakmile jsme dojedli, vyšli jsme před restauraci. V dálce byl vidět ohromný kouř a přihlížející dělali soudy o tom, že zřejmě hoří dětský domov. Nikoho z nás tehdy ani ve snu nenapadlo, co se týž den událo v budově Priessnitz.

Uplynulo opět pár let. Poslouchal jsem tehdy rádio Impulz a v hlavních zprávách jsem slyšel krátkou informaci o vyřešení výbuchu v Jeseníku lázních. Pachatelem a zároveń jedinou obětí byl v onen osudný den Bohumil Šole, expert na trhaviny a někdejší zaměstnanec Synthesie Semtín. Pro svůj dobrovolný odchod ze života si vybral právě léčebné lázně Jeseník, kde dříve pobýval jako pacient. Tehdy jsem si znovu uvědomil, že někdy i malé bezvýznamné rozhodnutí může ovlivnit další osud člověka. Stačilo málo a mohl jsem v den výbuchu stát před obrazem Vincence Priessnitze a dlouze obdivovat mistrovské dílo. Sebevrah tenkrát seděl na pohodlném křesílku přímo pod obrazem...

Historie Jeseníku lázně
Jeseník město

| DarkMaster