Brouzdej.cz

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Spisovatel Jaroslav Hašek patří mezi mé velmi oblíbené autory. V knihovně se jeho povídky nachází na čestném místě vedle mého jiného oblíbence a spisovatele Patricka Ryana. Jaroslav Hašek je pro mě zároveň velký vzor, jeho humor je blízký mému srdci a s Mistrem jsem se setkal také u maturity z českého jazyka.

Román Osudy dobrého vojáka Švejka nebyl nikdy dokončen, protože smrt vytrhnula velkému spisovateli brk a kalamář z ruky. Zemřel 3. ledna 1923 a zanechal Švejka společně se svojí marškumpanií v Klimontówu. Světoznámé dílo se sice pokusil dokončit jeho kamarád, ale nezdařilo se mu věrně napodobit mistrův styl psaní. Román postupně líčí útrapy vojáka Švejka, který je odhodlán sloužit císaři pánu až do roztrhání svého těla. Jako poslušný voják dokáže plnit i ty nejvíce nemožné rozkazy svých nadřízených, čímž ukazuje jejich absurditu a nesmyslnost. Ačkoliv byl ouředně prohlášen za blba, měl jsem při čtení knihy pocit, že to je člověk nesmírně chytrý. Doslova bych ho nazval malou chodící encyklopedií, která zobrazuje příběhy ze života vojáků i obyčejných lidí. Současný čtenář se místy směje a jinde mu naopak smích zmizí ze rtů, protože Hašek neváhá popisovat válečná utrpení či krutosti konané ve jménu války.

Počátek románu zastihne Švejka ve chvíli, kdy mu posluhovačka oznámí, že byl zavražděn arcivévoda Ferdinald. Setkává se s tajným policistou, který později dostane jeho i sprostého hostivce Palivce do vězení za velezrádu. Opět jsme svědky různých zapeklitých událostí, Švejk se ocitne v na policejním ředitelství, navštíví blázinec, nemocnici pro simulanty, slouží pro polního kuráta Katze a nakonec skončí u sympatického nadporučíka Lukáše. Když mu nadporučík poručí, aby sehnal stájového pinče, nastávají opět problémy. Švej totiž v dobré víře ukradne jednoho vyhlédnutého psa, ale později se ukáže, že jeho majitelem byl plukovník. Švejk i Lukáš jsou odvoleni na frontu. Po cestě se ovšem stal další karambol, když se Švejk a zaměstnanec železnice bavili o problematice záchraných brzdách. Nikdo neví, jak se to přesně stalo, ale vlak bez varování zastavil. Švejk se posléze ocitnul na nádraží, následovala jeho anabáze do Českých Budějovic (obkroužil úctyhodný prostor) a opět radostné shledání se svým pánem.

Během pouti na frontu potkáváme další věruhodné karikatury vojenských důstojníků. Seznamujeme se s poručíkem Dubem, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků. Dub je bývalý gymnazijní profesor a život otravuje také zkušeným aktivním důstojníkům, když jim vypráví své doporučení a rady, které sotva mohl nasbírat v bojišti. Trochu mi tím připomenul začátky mého blogování ve Stokorcovém lese, kdy jsem zkušeným harcovníkům uděloval závažné rady do života. Švejk se posléze stává ordonancem své 11. marškumpanie a poručík Lukáš získává jako svého nového sluhu věčně nenažraného Balouna. Kromě neuvěřitelného apetitu nezná mohutný voják co se jídla týče svého přítele.

Román je skutečně kritikou první světové války. Je však plný humoru, pochodových písní i nahlédnutím do života prostých vojáků. Kdyby Hašek tušil, jaké hrůzy budou sužovat celou Evropu v následující II. světové válce, jistě by byl reagoval svým typickým humorem a sepsal další osudy dobrého vojáka Švejka. Bohužel má každý z nás přesně vyměřenou svoji životní pouť, a tak nás opustil jeden z nejvýznamějších českých spisovatelů.

Pokud bych někdy vylovil zlatou rybku, přál bych si s MIstrem popít dobré pivo a červené víno v jeho oblíbené hospůdce U kalicha.

PS: Pokud tento zápisek našel nějaký student, může se zeptat v ohlasech na detaily o knize. V každém případě uvítám, když mé dílko nikdo nebude předčítat ve škole jako vlastní referát bez mého povolení :).

| DarkMaster