Brouzdej.cz

Bloggeři: Napište jak vstáváte

Nejen zdejší bloggeři si rádi hrají a někdy vymyslí zajímavý nápad. Už jsme kreslili sami sebe jako postavičky ze seriálu South Park, popisovali jsme svůj život v osmnácti letech, vypisovali z oblíbených knížek předem určené věty, fotili si vlastní klíče i hrnečky na kávu a nyní je tu další hříčka. Tentokrát je úkolem napsat, jak vstáváme. Kdo se připojí?

Vstávám nerad. Je všeobecně známé, že se lidé děli na sovy a skřivany. Jako sova velice rád pracuji v noci, když je kolem klid, děti neřvou a manželka spokojeně spí. Sice nemám manželku ani děti, ale ani tato maličkost nemůže ovlivnit moji zkušenost s tím, jak pohodlně a klidně se pracuje v temné noci. Jednou jsem od desíti večer připravoval nějaký tematický článek a s prvními paprsky slunce v 6:00 mi přišlo divné, že bych měl odcházet spát. Jindy si naopak velice rád po noční směně přispím a vstávám až k obědu. Mé rozhodnutí je podepřeno ekonomikou mojí samostatné domácnosti. Když totiž spojím oběd se snídaní, výrazně ušetřím za potraviny. V této souvislosti bych ještě rád doplnil, že se mi občas vyplatí držet protestní hladovku. Téma se vždycky najde. Jelikož všechno souvisí se vším, odráží se kvalita stravy i spánku na mém těle. Kruhy pod očima mám někdy tak velké, že by na nich mohly gymnastky cvičit svojí sestavu. V práci má hlava únavou v pravidelných intervalech otlouká monitor (dochází k opotřebení majetku zaměstnavatele) nebo obchodní partnery na jednáních. Po odpíchnutí na vrátnici odcházím domů a vypadám, jako kdyby mi někdo dal přes hubu. Když jsem nedávno navštívil svého ošetřujícího lékaře, přivolal všechny sestřičky z chirurgie a nadšeně jim ukazoval mé vystouplé kosti. "Nádherný skeletus," radoval se tehdy muž v bílém plášti.

Občas se také potýkám s problémy při vstávání. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem zaspal. Proto jsem si nařídil složitou soustavu budíků. První mobilní budík začíná zvonit hodinu před předpokládanou dobou budíčku. Většinou odlétá pod skříň. Druhý mobilní telefon budí o dalších deset minut a letí na topení. Poslední budík je důmyslně ukryt pod nánosem oblečení a jeho hledáním se prakticky okamžitě probudím.

Následuje studená sprcha a pravidelné otužování před otevřenou ledničkou. Když mám dobrou náladu, otevřu si i mrazák. Následuje snídaně anebo hladové koukání dalekohledem do protějšího okna a kuchyně sousedů, kde se tlustí manželé ládují samými dobrotami. Po snídani musím ještě spolykat několik prášků. Dohodl jsem se s přítelkyní, že jí ulehčím její starosti, a tak za ní každý den beru antikoncepční pilulky. Účinkují velmi dobře, ale občas mám velmi podivné výkyvy nálad a kolega v práci mi nedávno pochválil hezké kozy. Budu se muset zeptat ošetřujícího lékaře nebo lékárníka, jestli s tím nejsou spojeny nějaké vedlejší účinky. Polykám rovněž vitamíny v prášku a se stejným nadšením žeru béčko, céčko i kvasnice. George K. v jedné své povídce tvrdil, že budu hovado jak svině. Čekají mě tedy příznivé vyhlídky a konečně se mohu být NĚKDO.

Jakmile spolknu poslední krajíce suchého chleba (opět úspora), pouštím si rychle počítač a kontroluji svoji e-mailovou schránku. Poměrně tradičně mi chodí nabídky na investici v Nigérii, Africe a nyní i do oblastí postižených zemětřesením. Jednotlivé odesílatele znám již delší dobu a s Mobutu Sekem si dokonce tykám. Své peníze jsem chytře investoval do několika výhodných obchodů, které mi moji obchodní partneři ze zahraničí nabídli. Nastal jen drobný problém s převodem slíbené odměny, ale Mobutu ve svém 40. e-mailu tvrdí, že stačí uhradit drobný poplatek ve výši 120 dolarů. Zbývá mi ještě odeslat pár odpovědí slečnám ze seznamky, připojit svojí fotografii a vyřídit nutnou korespondenci. Hodinky však neúprosně ukazují blížící se začátek pracovní doby, a tak chvátám podpořit budování kapitalismu v České republice.

PS: Jsem Dark, DarkMaster. Vyskytlo se několik zřejmě slepých a duchem mdlých čtenářů, kteří neumějí číst. Prosím zajděte si k očnímu než budete opět autora blogu oslovovat jiným jménem. DM, v.p. (vlastní prackou).

| DarkMaster