Brouzdej.cz

Reklamní život obyčejného kluka

Reklama vstoupila do mého života už v době, kdy jsem coby batole prozkoumával neznámé světy v okolí a z nudy si cucal palec. Moji rodiče mi pod vlivem jedné reklamy na plenky, kde šťastná batolata se suchým zadečkem pobíhala po zahradě a tancovala, pořídili výhodné balení značky Pampers Šup Šup...

Abych pravdu přiznal, bylo mi celkem jedno, jaké budu mít plínky, ale na můj názor se bohužel nikdo neptal. Leč miminkovská léta utekla nevídanou rychlostí, věk batolete netrval také dlouho a záhy jsem měl nastoupit na základní školu do první třídy. Dodnes vzpomínám s dojetím na tu památnou chvíli, kdy jsem společně s maminkou šel do školy. Po cestě jsme míjeli spousty lidí a také reklam na domech. Na tom jednom reklamním plakátu byl starý bělovlasý pán s bílým knírkem a brýlemi, na pozadí se mračil druhý pán s kruhy pod očima a podařilo se mi přečíst i nápis. Stálo tam: „Konec vlády růže s ptákem.“ Večer jsem se potichounku přikradl ke svému staršímu bráchovi a položil mu záludnou otázku:
„Hele, dneska jsem byl ve škole a cestou jsem viděl podivný plakát: Konec vlády růže s ptákem. Nevíš co to znamená?“
„To si tam dala jedna politická strana, aby upozornila na problém opoziční smlouvy,“ odpověděl mi bratr, aniž by zvedl oči od knihy, kterou měl na stole právě otevřenou.
Tomu jsem ovšem nerozuměl.
„Co to je politi... strana a co to je ta ziční smlouva?“
„Jsi ještě moc malý. Tohle pochopíš, až budeš starší.“

Za několik let jsem poznal, že mluvil pravdu. Pochopil jsem, že reklama musí být vtíravá, aby na sebe upozornila a současně šokující, aby si ji člověk zapamatoval.

O víkendu jsem byl s rodiči na dovolené u Malých skal. Od malička mne bavilo někam šplhat nebo lézt a chtěl jsem se stát horolezcem. Když jsem nemohl pokořit Mount Everest, rozhodl jsem se pokořit alespoň Mount Male skaly. Má horolezecká výprava začala časně ráno konzumací velkého množství tatranek Opavia, abych dodal mému tělu potřebnou energii.

Začátek mého horolezeckého výstupu provázela ovšem smůla. Při přechodu přes rozlehlou louku došlo k menšímu nedorozumění ze strany pasoucího se býka, který mne považoval za svoji konkurenci a zahájil pronásledování. Kdyby byl přítomen zástupce Guinessovy knihy rekordů, jistě by zapsal rekordní čas u různých sportovních disciplín (plavání, skákání přes překážky a další). Tento zážitek stačil k tomu, abych se na celý život zřekl hovězího masa a stal se vegetariánem. Naštěstí se býk v divoké honičce omylem zaklínil mezi dva smrčky a já si mohl oddychnout. Odpočinek však netrval dlouho, protože býka vystřídal v pronásledování neméně rozzuřený farmář vyzbrojený hráběmi a kosou.

„Jen počkej ty kluku lotrovská! Takhle mi ničit pastvu!“ volal za mnou a v běhu po mě házel shnilé brambory. Když vyčerpal veškerou erteplovou munici, zastavil se a omezil svůj bojový arzenál na sprosté nadávky o dnešní mládeži. Jeho hlas se mi vzdaloval, vzdaloval, až zanikl v šumění stromů. Přede mnou majestátně stála obrovská Malá skála. Vzal jsem si sebou malý tranzistor a poslouchal jsem při šplhání jedno české rádio. Slogan reklamy mobilního telefonu Twist „Nevaž se, odvaž se!“ byl natolik působivý, že jsem se v 20 metrové výšce odvázal, což mělo za následek můj pád. Kromě modřin na těle utrpělo také mé oblečení a špinavé fleky nevyprala ani kombinace všech dostupných pracích prášků s kyselinou sírovou.

Za několik let jsem poznal, že reklamě se nedá příliš věřit a v žádném případě nelze splnit reklamní výzvu doslova.

Od neslavného pokusu zdolat Malé skály uplynul jeden den. Slunce vyšlo přesně podle předpovědi počasí v 7:45, krávy z nedalekého kravína bučely spokojeně hladem, roj včel útočil na našeho souseda, nedaleká hospoda čepovala omylem místo piva benzín a v celé vesničce pod Malými skálami panoval klid a mír. Vesnickou idylu narušilo pouze na krátkou dobu přistání mimozemšťanů z galaxie Gama, kteří se v domnění, že obyvateli této planety jsou zvířata, pokoušeli komunikovat s místním skotem. Než starosta sehnal členy uvítacího výboru, selky se nachystaly chléb a sůl a hasiči narychlo secvičili českou hymnu, zvedli ufoni po nezdařeném kontaktu se zvěří kotvy své vesmírné lodi.

Já jsem bohužel vstal příliš pozdě, takže jsem se setkání třetího druhu nezúčastnil. Ospale jsem se odebral do obýváku, kde mi maminka nachystala v prádelním koši složené a vyžehlené oblečení. K mému překvapení jsem kromě svého oděvu naleznul v koši spícího modrého králíka. Okamžitě také otevřel svá malá očka a líbezně se pousmál:

„Jsem králíček Azurit. To prádlo bylo tak měkoučké, že se na něm krásně spinkalo.“
„To vidím králíku. Ale mé oblečení bylo i vyžehlené!“
Králík místo odpovědi vzal kus mého trička do tlapek a přičuchnul si k němu: „...A ta líbezná vůně!“
„Nejen že spíš na mém oblečení, zmačkáš ho a... nejsi náhodou nějaký drzý?“
Králíček mlčel a klopil oči.
„Budeš tady až se vrátím? Moje maminka ti vypráší kožich!“ řekl jsem výhrůžně a běžel do kuchyně pro maminku. Když jsem se s maminkou vrátil k prádelnímu koši, modrý králík v něm už nebyl. Nejspíš se bál slíbeného výprasku a vzal do zaječích.

Žil jsem si svůj reklamní život v pohodě, následoval instinkt, vyčerpával volné mobilní minuty, ve stáří jsem se nechal přenášet přes přechody mladým gentlemanem, kupoval svým vnoučkům Sadu sněhulák, překvapeně četl časopis Překvapení, občas jsem si udělal Chvilku pro tebe, hodil starý mobil pod kola mého auta a přišel si do banky pro nový, vychutnával na hřbitově Mattoni (Kde to žije, tam je Mattoni), pral si věci v Běžném pracím prášku, jedl Whiskas a Pedidree Pall (obsahují vitamíny, vlákninu a energii) a měl barevný svět v hrsti.

| DarkMaster