Brouzdej.cz

Zápisník: Zkažená mládež? Mýtus!

Právě jsem se vrátil z akce, kterou po celý rok pilně připravovali z velké části teenageři ve věku 10 - 18 let. Průzkumy sice dnešní mládež posuzují v nepříliš lichotivých měřítkách, ale jedná se pouze o statistiku. Život je často o něčem jiném.

Dětský adventní koncert v Úhonicích u Prahy je pro celou vesnici tradiční událostí. Letos se uskutečnil již 7. ročník, přičemž mladí lidé odvedli skutečně velmi dobrý výkon. Bylo to krásné naladění na přicházející Vánoce, člověk si mohl odpočinout od komerce či práce a zapomenout na starosti všedního dne. Před časem jsem ve svém blogu citoval různé průzkumy, které stavěly současnou mládež do poměrně negativního světla. Statistika dokazovala, že teenageři kouří, pijí alkohol, věnují se sexu, jsou agresivní a občas kradou. Mezi černými ovci se však najde i bílá. Jsem proto přesvědčen, že je třeba posuzovat českou mládež velmi opatrně a vyvarovat se předčasných soudů. Dnešní akce ukázala, že jsou teenageři stále ochotni přispět například k vytvoření pravé vánoční pohody. Myslím si, že lidé sedící v kostele ocenili právem odvahu malých zpěváčků mohutným potleskem. Při poslechu písně o Jeruzálemu jsem užasl nad téměř profesionálním výkonem dvou sólistek a zbytku sboru. Výtěžek z akce byl tentokrát určen na podporu místní úhonické školy.

Dnešní den mi také připomenul některé události, které jsem prožil ve své temné minulosti. Znovu se mi vybavily ty krásné chvíle plné nejistot, zklamání a marné naděje. Vzpomenul jsem si na své úvahy zapsané v tajném deníčku, básně, naivní romanticky laděné zápisky a zasněné pohledy z okna. Je to již dávno, kdy jsem se rozhodnul uzavřít jednu z rozepsaných kapitol svého života. Řekl jsem si: "Nech to být a unášet proudem času". Zbyly jen krásné vzpomínky...

(povzdech)

Cesta zpět do Prahy byla velmi dobrodružná. Slíbil jsem, že o tom nebudu hostitelům vyprávět, aby si posádka jednoho auta neutržila zbytečnou ostudu. Budu mlčet jako hrob a podle staré řecké báje své tajemství vyzradím pouze své vrbě - tedy blogu. Snad mé tajnosti uchová lépe než šumící rákosí, které vzkázalo světu, že má král Midas oslí uši.

Vezl jsem se v autě a jeho řidič hned na rovinu prohlásil, že cestu příliš nezná. Předběžně jsme se dohodnuli na cílové zastávce na Zličíně. "Sleduj cedule," vrčel každou chvíli přátelsky na svoji manželku, která se na předním sedadle zhostila role navigátora. Na silnici se zatím mihlo několik cedulí a s nimi také pomalu vzrůstaly naše pochybnosti o správném směru jízdy. Nabyl jsem dojmu, že nákupní oáza na Zličíně bude sotva stejným směrem, jako velké město Hradec Králové. Projeli jsme kolem naprosto neznámých domů a obkroužili úctyhodný prostor. Řidič občas nadšeně prohlašoval, že tuto část Prahy vidí poprvé v životě a radoval se z nových objevů. Navigátor s ním sdílel jeho radost a já postupně ubíral ze svých požadavků. Již jsem netrval na zastávce u Metropole Zličín a byl jsem připraven se spokojit s libovolnou stanicí metra. V úvahu připadalo Smíchovské nádraží, Anděl anebo Černý Most (zcela na opačné straně od Zličína). V jednu chvíli jsme žertem uvažovali, že bychom se vrátili zpátky do Úhonic přeptat se znovu na správnou cestu. Naštěstí se žádná z černých obav nesplnila, a tak jsem zcela v pořádku vystoupil u nákupního megamarketu Tesco. Cesta to byla zábavná. Já bych na místě řidiče zcela jistě zabloudil a domů bych se dostal zkratkou přes Spojené Arabské Emiráty.


V Tescu jsem u informacích provokativně požádal o označkování předmětů, které vyčuhovaly z mé tašky a na první pohled vypadaly jako kradené zboží. "Nechtěl bych se zbytečně dostat do vaší cely," mumlal jsem si pro sebe tak potichu, aby to slyšel u turniketů stojící muž s nápisem security. Naštěstí jsem nedostal přes hubu. Vánoční svátky přilákaly do obchodu značné množství lidí, takže jsem musel kličkovat mezi vozíky a vystát malý štrůdlík u pokladen. Paní pokladní zjevně zaskočila má platba kartou za zboží v hodnotě 59 Kč. Vysvětlil jsem jí, že je pro mne placení kartou výhodnější a dostávám od České spořitelny bonus. Ona mi na oplátku odvětila, že to chápe. Protože nejen v televizi běží reklamy propagující bezhotovostní placení kreditní kartou, musela podle svých slov během jednoho dne dvakrát měnit zásobník papíru u čtečky karet. Zaplatil jsem zásoby kofeinu na neděli, popřál slečně za pultem hezké svátky a vydal se vstříci mrazivému větru.

Sobota byla povedená. Sedím teď v teple svého malého pokoje, uždibuji sušené ovoce a je mi fajn. Někdy ke štěstí stačí jen málo. V mém případě to bylo jedno správné a důležité rozhodnutí.

| DarkMaster