Brouzdej.cz

Jsi v pořadí...

Nevím jestli mi to k něčemu pomůže, ale opět po dlouhé době využívám weblog k vypsání svých myšlenek. Nehledejte v mém zápisku hodnotné informace. Jedná se čistě o osobní blognutí.

Vztahům mezi mužem a ženou jsem nikdy příliš nerozuměl. Nikdy jsem nebyl "borec" odmítající zástupy zamilovaných dívek a velmi daleko jsem měl k "baliči", který sřídá partnerky jako ponožky. Až do svých 21 let jsem byl naivní, ženou nepolíbený a kdyby se nestalo několik důležitých událostí, stále bych se mohl považovat za poměrně nezkušeného mladého zajíčka. Kdysi jsem si ve svém tajném deníčku vybásnil, jak bude vypadat má první láska. Představoval jsem si dlouhé vycházky rozkvetlou alejí, nachově blankytnou oblohu, rozhovory o nesmrtelnosti chrousta a nekonečnou romantiku. Nechtěl jsem nikam spěchat. První polibek jsem plánoval přibližně po měsíci a důvěrnější intimní sblížení potom o několik měsíců později. Některé své představy a názory jsem zveřejnil ve svém blogu. Dnes už chápu, proč se čtenáři při čtení mých vážně míněných zápisků tolik bavili. Radil jsem totiž zkušeným a životem ošlehaným veteránům, jakým způsobem se chovat ve vztazích. Kázal jsem víno a sám pil zatuchlou vodu. Nechápal jsem kritické ohlasy a připomínky ostatních, že je život skutečně o něčem jiném. Věřil jsem ve svůj naivně vysněný svět plný ideálů. Občas na Internetu objevím podobně naivní deníček a názory pisatele mi rovněž přijdou velmi zábavné. Člověk se neustále mění a to jak fyzicky, tak i duševně.

Uplynulo pár měsíců a já mám pocit deja-vu. Jako kdybych tuto situaci prožil a již dopředu věděl, kam povede a jakým způsobem dopadne. Přešlapuji na místě a můj šestý smysl mi říká, abych neriskoval a obloukem se vyhnul nebezpečí. Měl bych vyčkat na další vývoj situace, zachovat si chladnou hlavu a nikam nespěchat. Nemám totiž co ztratit. Musím nad tím přestat přemýšlet, mávnout rukou a ponořit se do svých koníčků, knížek a psaní článků. Důležité jsou totiž činy a nikoliv slova. Zatím mi to připadá, jako když se opakuje stále stejná ohraná písnička. Jsem v pořadí. Vyplnil jsem vstupní dotazník, ale několik uchazečů ještě stojí před vstupní branou. Když počkám, možná na mě přijde řada. Mám něco podobného zapotřebí? Proč se stále potýkám s podobnými problémy? Jenom proto, že jsem trochu jiný než ostatní? Jak to mám řešit? Chci se změnit? Jak? Proč? Kdy?

Kdysi jsem četl, že každý z nás má na této zemi určité poslání a osud. Možná není mým úkolem žít stejně, jako ostatní lidé. Rovněž je docela možné, že mi ještě něco chybí, abych se opět posunul duševně o další krok kupředu. Třeba se ve mě stále tříští duše naivního kluka a dospělého muže. Na některé své otázky dosud nemám odpověď, ale snad ji objevím o pár let později.

Zatím jsem se rozhodl užívat si života, přijmout nové výzvy a zkusit si splnit své vize a sny. Tvrdě na sobě pracovat, získávat další zkušenosti a poznatky z praxe. Netrápím se tím, co nemám a vychutnávám možnosti, které jsou na dosah ruky.

Jsem svůj a myslím to upřímně :-)

| DarkMaster