Brouzdej.cz


Přečtěte si: všechno | články | krátce





Doporučujeme: vyhrajte reklamní USB flash disky podle vašeho vlastního návrhu.

Před kamerou: Zmlátili mě!

Volal mi Kostěj, že natáčí reportáž o celách v nákupních centrech. Já jsem byl jeden z těch, koho 7. 9. 2003 napadla ochranka v ráji nákupů. Kromě šrámů na tělě i duši jsem si odnesl ponaučení, že je v ČR spravedlnost slepá. Dnes jsem o svém zážitku vyprávěl na kameru České televize. Seděli jsme v útulné hospůdce, na stolech půlitry piva a já jsem vzpomínal na uplynulé události.

Praha je krásné město plné turistů, atrakcích, romantických památek a nákupních center. Jednoho dne vyhlásil známý a kontroverzní publicista MedvídekPů zváštní akci, která nesla název flash mob. Každý flash mob má za cíl nějakým způsobem narušit realitu. Na jednom místě se často sejde různý počet lidí, kteří udělají předem dohodnutou absurdní věc a poté se během pár minut poklidně rozejdou. Úkolem zřejmě prvního českého flash mobu bylo fotografovat v pražském obchodním centru Nový Smíchov nedaleko metra Anděl. Většina obchodních center však fotografování zakazuje, protože se tím zřejmě chrání proti své slídivé konkurenci. Zákaz fotografování ovšem nemá oporu v zákoně a je to podobně absurdní, jako kdyby vám zákázali nosit dioptrické brýle do kina. Také v případě obchodního centra Nový Smíchov jsme věděli, že je v objektu zakázáno fotografovat. Přesto nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, jakým způsobem první flash mob skončí.

Byli jsme tři odvážlivci a sešli jsme se v třetím patře u stoju čínské restaurace. Společně s námi tu seděl mladý novinář z Lidových Novin. Korzovali jsme nákupním centrem, mačkali bez starostí spouště našich fotoaparátů a vyčkávali, co se bude dít. Když jsem si vyfotil recepci Carrefouru, doběhl ke mě statný zápasník z ochranky a drama začalo. Chlapík začal hlásit do vysílačky nějakou šifru, takže k němu hned vzápětí přiběhli další dva spolupracovníci. Trval jsem na tom, aby mě zavedli za ředitelem a mohl jsem si vyslechnout, proč je vlastně v objektu vydán zákaz fotografování. Strážci v uniformách mi vyhověli, ale jeden z nich mě stále pevně držel za ruku. Takto jsme směřovali k bočním vstupním dveřím. Začal jsem mít pocit, že tam sotva najdu ředitele, a tak jsem záhy změnil názor. "Zavolejte policii," požádal jsem je slušně. Nemohl jsem to udělat sám, protože mi člen ochranky držel silně ruku a v druhé se mi klimbal digitální foťáček. Pánové jako kdyby neslyšeli moji prosbu a pokračovali směrem k malým vstupním dveřím. Můj strach se s každým krokem zvětšoval. Zastavil jsem se. Uniformovaným stážcům to nevadilo a protože jsem vyžle, vláčeli mě proti mé vůli kolem nic netušících lidí. Stále jsem neztrácel hlavu a tentokrát důrazněji žádal o zavolání policie. Redaktor Lidových novin se zkoušel přimluvit, aby toho nechali. Nic nepomáhalo.

Vstoupili jsme do malé chodbičky. Dva ze členů ochranky chtěli za mnou zavřít dveře. "On musí jít se mnou. Je to můj právník," zařval jsem důrazně. Pohotový reportér rychle strčil svoji nohu mezi zavírající se dveře a domáhal se vstupu. Slyšel jsem ho, jak vysvětluje ochrance, že je z novin a dělá reportáž. Zápasník z ochranky si svých kolegů nevšímal a dál mě vedl po schodech nahoru. "Zavolejte policii. Nic jsem vám neudělal. Okamžitě zavolejte policii," opakoval jsem neustále. Vystoupali jsme na horní plošinu, kde do mě svalnáč v mžiku silně strčil a já spadl na zem. Hned vzápětí se na moje záda sesypalo několik velmi bolestivých ran. Člověk z ochranky mě vláčel po zemi, já jsem byl v naprostém šoku a pud sebezáchovy mi velel, abych si zakryl alespoň hlavu. Volal jsem o pomoc a křičel, aby přestal s mlácením, že jsem mu opravdu nic neudělal. Nevím jak dlouho by bití pokračovalo, kdyby se na plošinu neprodral mladý novinář. Seděl jsem na zemi a nebyl jsem schopný reagovat. "On mě napadl," tvrdil masitý rambo a dokazoval to utrženou kapsičkou u své košile. "Zavolejte policii," opakoval rovněž zaskočený novinář. Když se nikdo z ochranky neměl dlouho k činu, udělal to sám a vytočil nouzové číslo 158. "Volám z obchodního centra Nový Smíchov, kde ochranka odvlekla zákazníka mimo prostory určené pro veřejnost a jeden z nich ho zmlátil." Po nahlášení trestného činu se už ochranka neodvážila překračovat zákon a doprovodili nás zpátky do nákupního ráje. Když jsme šli sepisovat protokol, začal mi zvonit mobil.

Volal Pů: "Ochranka před několika okamžiky napadla Kostěje a chtějí ho zavřít do nějaké cely." Šokovaný redaktor běží za Půem a já se opatrně plížím vstupním vchodem na pohotovost. Jsou to sice drobné odřeniny, ale lékařská zpráva je cenný důkaz pro pozdější trestní řízení.

Později jsem se přímo od Kostěje dozvěděl, jak pouze požádal o povolení k fotografování a ukázal svůj novinářský průkaz. Svalnatý rambo však nemilosrdně zakročil. Přivolaná policie se navíc k ochrance chovala poměrně přátelsky a pouze nám doporučila podat trestní oznámení. Kostěj také na vlastní oči viděl, jak policista ukazuje členovi ochranky papírek, kde byly napsané naše osobní údaje.


Trestní oznámení a vyšetřování

Podal jsem na člena ochranky trestní oznámení hned několik dní po mém napadení. První vyrozumění jsem obdržel 16. 9. 2003, kdy mi státní zástupkyně Mgr. Miroslava Tichá prozrazuje, že mé oznámení bylo postoupeno na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Státní zastupitelství předává celou záležitost 24. 9. k prošetření policii ČR na Smíchově. Později mi volá na můj soukromý mobil vyšetřující policista a žádá, abych se dostavil na jejich stanici. Odpovídám mu, že se dostavím společně s naším právníkem, který nás v celé kauze zastupuje. Policista mě přemlouvá, abych přišel sám. Přítomnost právníka prý není vůbec nutná. Já jsem naopak přesvědčen o opaku, takže se o několik dní později obracím na JUDr. Oldřicha Choděru. Jedná se o velmi známého právníka, jehož vyjádření se často objevují v novinách a on sám velmi aktivně vystupuje i v médiích. Pan Choděra navrhuje policistovi termíny, kdy společně se mnou přijde k výslechu. Odpovědi se však nedočká.

Dlouho se nic neděje. Na moji pražskou adresu nepřichází žádné předvolání k soudu ani žádosti, abych přišel na některou z poboček místní policie. Jsem celou situací poměrně znepokojen a 11. února 2004 posílám dotaz na adresy Parlamentu České republiky. Odpovídá mi 26. května Jan Vidím, předseda výboru pro obranu a bezpečnost. Požádal o stanovisko předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského a tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. Rovněž mi poskytnul obsáhlé stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ministr vnitra ve své odpovědi sděluje, že byl postup policie prověřen a kontrola nezjistila žádné pochybení. Policisté celou záležitost ohodnotili jako pouhý přestupek a já jsem prý na zaslané předvolání nereagoval. Ve svém trestním oznámení jsem ovšem uvedl jako korespondenční adresu můj současný trvale přechodný pobyt. Žádná modrá obálka mi do mého pražského bydliště nedorazila. Policii rovněž neúspěšně kontaktoval můj právní zástupce. Dne 16. listopadu byl případ převzat správním odborem Úřadu městské části Prahy 5. Ten spis postoupil Obvodnímu státnímu zastupitelství, které dalo pokyn místnímu oddělení policie, aby "věc prošetřilo postupem dle trestního řádu, přičemž šetření do současné doby není ukončeno."

Právní analýza legislativního odboru je rovněž velmi zajímavý materiál. V dokumentu se mimo jiné uvádí: "Pracovníci ochranky nemají na rozdíl od policistů žádná mocenská oprávnění. Jejich práva a povinnosti se neliší od práv a povinností jiných občanů". Rovněž samotné fotografování v obchodním centru neporušuje žádný právní předpis a nejedná se o trestný čin či přestupek. Ochranka obchodu postupovala "v rozporu s právními předpisy" a mohlo se jednat rovněž o trestný čin. Samotný zákaz fotografování však není podle legislativního odboru cenzurou, protože by se muselo jednat o zásah veřejné moci (státního orgánu apod.). Také nebyla omezena svoboda projevu, protože jsem mohl zveřejnit popis událostí a samotné napadení se odehrálo při fotografování, což není projev názoru, ale pouhé získávání informací. "Přesto však lze souhlasit, že zákaz fotografování jako takový jistě představuje omezení svobody lidského jednání." Svým vstupem do prostor obchodního centra jsem ovšem mlčky souhlasil s právy "pána domu" a přijal tím i jeho absurdní zákaz. Problematické je v každém případě vynucení takového zákazu. Zpráva končí závěrem a konstatováním:

1. Je-li tvrzení stěžovatele pravdivé a přesné, postupova v případu stěžovatele policie v rozporu s právními předpisy, když poskytla jeho osobní údaje jiným osobám.


2. Je-li tvrzení stěžovatele pravdivé a přesné, postupovali vůči němu pracovníci ochranky obchodního centra v rozporu s právními předpisy, a podle okolností se mohli dopustit i trestného činu. Kvalifikace protiprávního jednání jako trestného činu však přísluší pouze orgánům činným v trestním řízení.


Zákaz fotografování v prostorách obchodního centra uložený jeho vlastníkem (provozovatelem) není porušením základních práv a svobod návštěvníků obchodního centra. Některé formy vynucování uloženého zákazu by však takové porušení představovat mohly.

Reportáž v pořadu České televize
Když jsem se s Kostějem dnes večer loučil, přemýšlel jsem o jeho slovech. Sliboval mi, že odvysílaná reportáž zřejmě vyvolá nějakou odezvu. Novinářům se totiž podařilo znovu natočit celu s betonovou lavicí a kruhem pro nepohodlné zákazníky. Pokud jste tam ještě nikdy neskončili, můžete hovořit o štěstí.

Odkazy
Fotil jsem. Zmlátili mne. - původní a autentický článek, který jsem napsal týž večer po napadení.

Kráčíme nouzovým východem... - později jsme centrum navštívili v doprovodu reportérů TV Prima.

Kritika PR nákupního centra - dva dny po incidentu vydal supermarket Carrefour své vyjádření.

Fakta a úvahy o případu - MedvídekPů je rozčarován postupem ochranky i policie.

Důkazy o napadení Kostěje - na snímcích můžete vidět omezování osobní svobody a již zmíněnou celu s nápsem "Čekárna" na dveřích.

Lidové Noviny a jejich článek - vyšel na titulní straně. Přestože se drama odehrálo v objektu Nového Smíchova, média nejvíce propírala Carrefour. Nechápu proč.

Seznam blogů a médii - událost zaujala Technet, České noviny, Česká Média, BBC, TV Prima, rádio Impulz, iDnes, TV Praha, Český rozhlas, Svobodné Slovo, Kolínský deník, Wired.com, FOK.NL, Český rozhlas Regina a Ihned.

| DarkMaster







ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools