Brouzdej.cz


Přečtěte si: všechno | články | krátce





Doporučujeme: vyhrajte reklamní USB flash disky podle vašeho vlastního návrhu.

Kandidát Dienstbier

16.7.2007 Jiří Dienstbier neoficiálně rozjel kampaň na zvolení příštím prezidentem.

Jiří Dienstbier Jiří Dienstbier neoficiálně rozjel svou kampaň za zvolení naším příštím prezidentem. V posledních pár dnech absolvoval bývalý disident několik rozhovorů, jejichž výsledek je mírně řečeno rozpačitý. Jedinou nosnou myšlenkou se zdá být vymezení se vůči Václavu Klausovi a kritika jeho osoby. O své minulosti Jiří Dienstvier nerad mluví, protože se v ní dají najít temnější místa, o kterých by zřejmě veřejnost vědět neměla. Novináři jsou ale šťourové a kdo chce, dokáže si jejich vyšťourané informace najít, stejně jako jsem to učinil já.

Jiří Dienstbier je čerstvý sedmdesátník a je o čtyři roky starší než Václav Klaus. Narodil se v dubnu 1937 a ve svých 21 letech, tedy hned jak to šlo, stal se v roce 1958 členem KSČ, údajně proto, aby se mohl prostřednictvím KSČ změnit režim. Stal se členem v době, kdy ještě doznívaly politické procesy a kdy komunisté zavírali a odsuzovali režimu nepohodlné osoby k nuceným pracem. V roce 1969 Jiří Dienstbier neprošel prověrkami a byl vyloučen. Po celou dobu svého členství v KSČ byl Jiří Dienstbier redaktorem a komentátorem Československého rozhlasu a zpravodajem v Západní Evropě, na Dálném východě a v USA. Do těchto míst se dostávali pouze režimem prověření lidé a existuje tedy vážné podezření, že jako novinář - zahraniční zpravodaj musel mít jisté "zkušenosti" s tajnou policií.

V srpnu 1968 se Jiří Dienstbier postavil proti sovětské okupaci, patřil mezi tzv. osmašedesátníky, tedy ty, kteří a priori neodmítali socialismus, jen ho chtěli s "lidskou tváří". Právě především z těchto řad se následně rekrutovali disidenti. Jako jeden z prvních chartistů byl na přelomu 70. a 80. let tři roky ve vězení, když byl odsouzen společně s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou Bednářovou za účast ve VONS.

Po revoluci se stal na tři roky ministrem zahraničí (89-92) a pak jako by se po něm zavřela voda. V roce 1994 zakládá Radu pro mezinárodní vztahy a stává se jejím předsedou. V letech 1994-2000 je osobním zástupcem prezidenta republiky Václava Havla ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN o jejíž existenci v ČR vůbec není povědomí. V letech 1998-2001 se Jiří Dienstbier stal zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko. Od roku 1998 je velvyslancem se zvláštním posláním.

O své politické kariéře se Jiří Dienstbier prakticky vůbec nezmiňuje. Po zániku Občanského fóra zakládá Občanské Hnutí, transformované později do Svobodných demokratů, aby se následně spojil s tehdejší Československou stranou národně sociální. ČSNS měla velký majetek především v nemovitostech. Po pár letech je ale strana na mizině a zaniká. Po ČSNS zbývá velká hromada dluhů, a to je asi důvod, proč se Jiří Dienstbier ke svému působení na zdejší politické scéně nehlásí.

Po výše zmíněných rozhovorech vychází najevo, proč by Jiří Dienstbier mohl být kandidátem na prezidenta, kterého schvaluje ČSSD. Jiří Dienstbier vyčítá Václavu Klausovi, že šíří blbou náladu (to už jsme slyšeli před deseti lety od Václava Havla v naprosto jiné souvislosti), ale především nedostatečnou servilnost vůči EU. Česká republika je svrchovaným státem, která je členem spolku nazývaného Evropská unie. Každý členský stát hájí své zájmy, takže dle mého názoru není ani v souladu s našimi zájmy, abychom nadšeně kývali na vše, co přichází z Bruselu. Díky bruselským nařízením je v ČR prakticky zlikvidován cukrovarnický průmysl, a tak z evropské velmoci v oblasti cukrové řepy se staneme téměř čistým dovozcem této suroviny. Zrovna tak je nesmyslné nařízení, že každý členský stát musí zřídit Úřad pro vyšetřování námořních nehod. Nařízení, podle kterého nesmí mít ČR ani o metr čtvereční vinic více než měla ke vstupu do EU je rovněž diskriminační. Různé kvóty na vývoz či dovoz jsou jen nástrojem na ovládání národních ekonomik. Přerozdělování bují v nebývalé míře. Zkrátka rozhodně ne vše, s čím přijde Brusel je dobré, natož aby se se vším dalo bezvýhradně souhlasit.

Jiří Dienstbier řekl o Václavu Klausovi, že je všeználek: "Prezident nemá být všeználek, který si hraje na to, že rozumí všemu - od globálního oteplování po architekturu knihovny na Letné." Co se týče globálního oteplování si stačí přečíst doslova dopis prezidenta, který lze nalézt na webových stránkách prezidenta (viz ZDE). Chrchel, který má vyrůst na Letné a který podle odhadu z modelu bude dosahovat výšky okolo čtyřiceti metrů jsem zajedno s názorem Milana Knížáka. Pokud už má takováto budova v Praze stát, pak jsou pro ni vhodnější místa než sousedství Hradu. Dodnes když jdu přes Národní třídu, působí na mne Nová scéna ND jako pěst na oko. Nevidím důvod, proč by se prezident republiky nesměl k podobným tématům vyjadřovat. Kromě toho, že je prezidentem je zároveň v současné době naší nejvýraznější politickou osobou, která se těší díky svému postu značné oblibě obyvatelstva. Podle Jiřího Dienstbiera může právě Václav Klaus za napjatou situaci na politické scéně. Za touto situací ale nestojí Václav Klaus, ale především volební pat.

Jiřího Dienstbier často kopíruje názor někoho jiného, jako by snad leckdy vlastní názor neměl. Budoucnost ČR vidí v politické integraci Evropy (pravděpodobně vznik Superstátu), protože pak prý budeme moci lépe prosadit naše zájmy. V tomto místě odpovědi jsem se neubránil smíchu. Pokud bude Evropa jeden velký stát, tak určitě nido nebude brát v potaz názor hrstky obyvatelstva, která se svým počtem téměř rovná jednomu velkoměstu - Paříži. V členských státech evropské sedmadvacítky žije okolo 480 milionů lidí, z toho jen v Německu, Francii, Itálii a Británii přes 250 milionů.

Kromě kritiky Václava Klause je Jiří Dienstbier Jiřímu Paroubkovi blízký ve dvou věcech. Zaprvé odmítá vnik Ústavu národní paměti, který má zdokumentovat zvěrstva totalitního režimu a odmítá vybudování radarové základny s tím, že neexistuje žádná hrozba, proti které by se měl radar použít a že i kdyby Írán měl několik raket a bomb, stejně by je nepoužil, protože ví, že by byl následně vymazán z mapy světa. Jak naivní názor... Něco podobného zaznívalo v době, kdy se chystal Evropu ovládnout malý mužíček s patkou a legračním knírkem.

Reakce z Hradu na sebe nenechala dlouho čekat a mluvčí prezidenta jen suše s bonmotem oznámil, že prezident nebude na urážky ze strany bývalého a neúspěšného politika reagovat.

| brudra







ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools