Brouzdej.cz

Radarové referendum

12.7.2007 Několik umělců společně s dalšími osobami zaslalo oběma komorám otevřený dopis.

Několik umělců společně s dalšími osobami zaslalo oběma komorám otevřený dopis, v němž požadují vypsání referenda k umístění amerického radaru na našem území. Tento radar má po svém vybudování ochraňovat nejen USA, ale i takřka celé území Evropy kromě jihovýchodní části proti případnému raketovému útoku a má být součástí protiraketového deštníku. Radar bude vlastně prevencí proti možnému útoku z Íránu nebo od různých teroristických organizací nacházejících se v jeho okolí.

Írán evidentně pracuje na vývoji nukleární bomby a i když v současné době nemá raketu, která by dokázala tuto nálož donést dál než na hranici Evropy, je reálné, že do deseti let, bude Írán obojí vlastnit. Daleko horší varianta ale je, pokud by se k této technologii dostaly teroristické organizace typu Al-Kaidy. V otázkách bezpečnosti se váhavost nevyplácí. Teorie zarytých pacifistů "když my jim nic, oni nám také nic" je naprosto zcestná. Právě proto, že euroatlantická společnost nechce zažít další válku, je nutné jí i vojenskou cestou (radarem) předcházet.

Umělci společně s dalšími osobami nyní požadují, aby se konalo referendum k otázce umístění amerického radaru na našem území. Mezi umělce, kteří za touto akcí svými podpisy stojí se řadí zpěvačka Marta Kubišová, herci a režiséři Jan Kačer, Zdeněk Troška, Táňa Fischerová a Věra Chytilová. V podepsané padesátce osob nalezneme vysokoškolské pedagogy, tlumočníky, překladatele, knihovníky, lékaře, chemiky, filozofy, klavíristu, psychoterapeutku, podnikatele, výtvarnici, ale i programátorku. tato iniciativa je chvályhodná, avšak dle mého názoru naprosto mimo mísu.

Málokdy souhlasím s J. X. Doležalem, ale v jeho komentáři k této záležitosti mu musím dát zcela za pravdu. O otázkách bezpečnosti státu nomohou rozhodovat lidé, kteří nejsou vojenskými experty. Takovými experty nejsou ani autor Kameňáků Troška, ani zakázaná zpěvačka Kubišová a dokonce ani bývalá poslankyně Fischerová stejně jako levicový filozof Kohák. Jiří X. Doležal píše: "Stejně jako nerozhodujeme lidovým hlasováním o tom, proti kterým nemocem se mají povinně očkovat děti, nepatří do veřejné diskuse ani otázky obrany země. V případě radaru jde dokonce o obranu celého našeho civilizačního okruhu - a tím více by se měly při rozhodování zohledňovat výhradně racionální a odborné argumenty.". Naprosto výstižné.

Když USA chtěly vybudovat protiraketový deštník, který by chránil pouze území samotných Spojených států, Evropa se bouřila, že v případě nějakého konfliktu se USA izolují a Evropě nepomohou. Nyní, když USA chtějí rozšířit svůj protiraketový deštník i na takřka celou Evropu, zase se Evropa bouří, že zde nic podobného nechce. Evropa si tedy musí vybrat. Buď ochrana i s radarem nebo nic. Obojí nejde. V momentě, kdy Evropa konečně začala dostávat v této otázce rozum, bylo to Rusko, které začalo argumentovat tím, že radar je namířen proti Rusku a jako odvetu že Rusko namíří své rakety na Prahu. Mám za to, že rakety na naše území jako člena NATO jsou už namířené dávno. Prezident Putin pak následně americké administrativě nabídl vybudování radaru na území patřící do ruské sféry vlivu.

Naši zastánci referenda argumentují v některých bodech až komicky. Musí přeci vědět, že vojenské otázky týkající se bezpečnosti států patří mezi utajované informace. O těchto záležitostech nemohou rozhodovat v plebiscitu lidé, kteří o daném problému vědí jen okrajově, popřípadě i tací, kteří své znalosti hltají ze zpravodajství TV Nova. A opět to dokonale vystihl J. X. Doležal: "Kdo jiný než lid a herci ví, jak se bude vyvíjet irácká (J.X.D. měl určitě na mysli írán - pozn. autora) raketová technologie! Kdo jiný než lid a umělci ví, kdy Teherán sestrojí atomovou bombu, a kdo by mohl lépe než masy vědět, kdy nám ji tamní režim pošle jako dárek k Vánocům!"

Signatáři této výzvy by se měli raději věnovat užitečnějším věcem, například svým profesím. Otázku bezpečnosti státu a potažmo Evropy ponechat těm, kteří jsou v tomto oboru experty. Pokud by měl stát brát v této záležitosti v potaz tuto petici, pak si stačí vzpomenout i na to, jak umělci a kolektivy zaměstnanců podepisovali antichartu, ačkoli o Chartě 77 nevěděli ni zbla.

| brudra